9. 1. 2012

Soutěžní projekt na Komunitní centrum Máj

V roce 2010 proběhla architekonická soutěž na objekt Komunitního centra Máj. Na třetím místě se umístil návrh ateliéru NOLIMAT (ing. arch Filip Dubský, ing. arch Mirek Vodák)














Komunita (z lat. cum – spolu, mezi sebou a munere – darovat) je společenství živých bytostí, které sdílejí určitou oblast, omezenou prostorově, jejich společnými zájmy apod. Jednotlivé živé bytosti mohou být rostliny, zvířata nebo lidé, kteréhokoliv druhu nebo velikosti. Komunitu charakterizuje zejména sdílená vzájemná interakce, vycházející například ze společných potřeb nebo zájmů. Komunity se obvykle vytvářejí na jednom konkrétním místě, zejména s rozšířením internetu však toto omezení přestávají platit, nicméně každá skutečná lidská komunita je vždy založena na vzájemném fyzickém styku více živých lidí, nikoliv na virtuálně fiktivním prostředí.


Zadáním ze strany města je vytvořit dům - komunitní centrum, kam by se ze současných nevyhovujících prostor přestěhovaly instituce Mateřského centra, Salesiánského centra a nízkoprahového zařízení, se specifickými požadavky na vnitřní provozní schema. Objekt by se měl stát přirozenou dominantou nově vznikajícího náměstí a stát se symbolem probíhající regenerace sídliště Máj.

Koncept vychází z funkčních a provozních poždavků, kdy by nemělo docházet ke křížení dvou poměrné odlišných provozů. Hmota domu je tak rozdělena na jednotlivé segmenty, které jsou prostorově zavěšeny na nosnou konsrukci. Mezi nimi pak vzniká další věřejný exteriérový prostor, celoročně využitelný a chráněný před povětrností.

Hlavní konstrukce je monolitická železobetonová (jádro, sloupy, stropy). Výplňové kontrukce jsou fasádní panely, strukturální zasklení, ocelové schodiště a rošty. Předsazenou fasádu tvoří kompozitní lamely na nosném ocelovém roštu. Takto koncipovaná superkonstrukce umožňuje variabilní využití vnitřního prostoru a při dodrženi konceptu samostaných segmentů poměrně jednoduché doplnění nebo odstranění částí stavby, pokud se v budoucnosti změní funkční využití. Koncept není nikterak nový a byl mnohokrát ověřen v praxi.

Hmota je vrstevnatá a vzdušná zároveň a dům neodkrývá všechna svá tajemství na první pohled. Jeho návštěva je tak jakási cesta, pokračování ulice. A ulice je pokračováním domu, červený asfaltový koberec by měl být v průběhu roku využíván jako další, venkovní klubovna, herna, divadlo ...

Přestože současný stav náměstí je naprosto zoufalý, zároveň je to ještě poslední obrovská šance vytvořit skutečné centrum města pro 20000 obyvatel. Komunitní centrum by zároveň mělo být jeho hlavním těžištěm, stejně jako máme radnici v historickém centru. Obyčejný průměrný dům nám takový prostor neutáhne, kde jinde na Máji bychom měli mít výraznou dominantu - Landmark. Celkové řešení náměstí je ovšem otázka kooordinace ostatních projektů a jejich spojení do jasného přímočarého konceptu. Nejsme si jisti, zda v současnosti navrhované úpravy parteru jsou takovouto vizí a jen dále neznepřehledňují situaci.

Navržený dům má dva vstupy - hlavní z náměstí vede do Mateřského centra a administrativní části. Vedlejší venkovní schodiště je pak určeno pro klienty nízkoprahového zařízení. Hmota domu je vysazena před ostatní objekty na uliční čáře a je tak viditelnou dominantou, jak z ulice Antonína Barcala, tak Milady Horákové. Do prostoru náměstí je vyloženo podium / schodiště / hlediště. Multifunkční 3D struktura vnášející funkce domu do veřejného prostoru, v kombinaci s předsazenou fasádou zároveň parafráze na českobudějovická podloubí.



































Cílem našeho návrhu je vytvořít místo, se kterým by se obyvatelé sídliště mohli ztotožnit. To je podle nás první a nejdůležitější bod. Komunitu tvoří lidé a správný dům je možnost, jak toto společenství podpořit. Stejně jako žárovka potřebuje ke svícení elektrickou energii, tak komunitní centrum potřebuje ke svému životu energii lidskou - ty stovky a tisíce projektů a myšlenek, které se zde budou snít a realizovat. Bez této víry, bez víry v místní obyvatele, je velká otázka, zda a jaký dům vlastně stavět.

Náš projekt bude jakýmsi symbolem této víry, a zároveň zkouškou, jak silná je vlastně komunita na Máji. Co se stane, když postavíme plně funkční budovu s tím, že na jejím finálním vnější plášťi se budou sami spolupodílet? Kolik jsou ochotni obětovat pro svůj vlastní projekt? Jakou cenu by mělo Národní divadlo pro Čechy, kdyby jim ho zaplatil císař pán? Jakou cenu bude mít komunitní centrum, na jehož projektu nebudou participovat sami budoucí uživatelé?

Vnější plášť má podobu kompozitních voštinových lamel, světelných proudnic, na jejichž pořízení bude potřeba sponzorských darů či dotací. Každý rok se tak podle vybraných peněz doplní část druhé vnější fasády, která ma kromě své technické a estetické funkce také jednu další. Jako zrcadlo bude odrážet to, jak moc jim nový dům přirostl k srdci. Možná se dokončení a “rozsvícení” dočkáme za rok, možná za pět let a možná také nikdy. V tom případě máme ale mnohem hlubší problém než nedodělanou fasádu. Náš dům bude fyzicky fungovat i bez toho. Jak bylo řečeno na začátku, komunita je společenství, vycházející ze společných potřeb a zájmů ... 

dvě funkce - dva domy - jedna obálka ... mateřské centrum a nízkoprahové zařízení pod jednou střechou ... KOMA >>> komunita Máj

PS. Architektonická soutěž je považována za jeden z nejchytřejších a nejtransparentnějších způsobů výběru projektanta. Jejím základním principem je nezávislá odborná porota a možnost hodnotit kvalitu samotné stavby z mnoha různých pohledů, které nemůžete popsat ve standartním výběrovém řízení. Náklady na vypsání soutěže se odhadují řádově na jedno procento z ceny budoucí stavby a není vyjímkou, že se do soutěže přihlásí desítky uchazečů. Je proto zarážející, jak málo je tento institut ze strany státní správy využíván.

Text / Mirek Vodák

1 komentář:

  1. Je velka skoda, ze magistrat k soutezi nevydal katalog, coz je naprosto bezna soucast podobne akce.

    OdpovědětSmazat