5. 1. 2014

Diplomní projekt / Dům umění České Budějovice / Zdeněk Chmel





Dům umění jako téma diplomové práce / Zdeněk Chmel / vedoucí prof. Ing. arch. Ivan Ruller / FA VUT Brno /// CENA DĚKANA FA ZA NEJLEPŠÍ DIPLOMOVOU PRÁCI / Více informací na zdenekchmel.blogspot.cz

Projekt novostavby Domu umění jako příležitost pro aktivizaci městského prostoru Českých Budějovic. 

České Budějovice jsou historickým jihočeským městem ležícím na soutoku řek Vltavy a Malše. Historické jádro je proslulé svým gotickým urbanismem v čele s rozlehlým čtvercovým náměstím. V centru města či v jeho těsné blízkosti je řada nepříliš optimálně využívaných lokalit s velkým potenciálem, jejichž přestavbou může dojít ke zvýšení kvality veřejného prostoru města a ke zvýšení hustoty zastavění, což v konečném důsledku může přispět ke zpomalení trendu suburbanizace. Prostřednictvím diplomové práce jsem se rozhodl pokusit definovat tyto lokality a iniciovat veřejnou diskuzi nad jejich podobou / viz předdiplomní projekt

Senovážné náměstí / SWOT analýza

Strenghts (silné stránky)

Volné prostranství v těsném sousedství centra města

Weaknesses (slabé stránky)

Zatížení automobilovou dopravou na ulici Lidická, rozlehlost řešeného území

Opportunities (příležitosti)

Jedinečná galerie, nové městské prostředí - nové náměstí s muzeem, gymnáziem a galerií a nové nábřeží (a další), vytvořen-í nových parkovacích kapacit.

Threats (hrozby)

Celková suma investičních nákladů na přeměnu celého rozlehlého prostransví (odkrytí Mlýnské stoky a nový park, podzemní parkoviště, budova služeb)

Historický vývoj místa

Senovážné náměstí, dobytčí trh, Viehmarkt, Viehmarktplatz, am Viehmarkt, Heuwaagplatz, náměstí Arcivévody Karla Františka Josefa, Erzherzog Karl Franz Josef-Platz, Masarykovo náměstí, Švehlovo náměstí, Horts Wessel-Platz, Stalinovo náměstí, náměstí 1. máje- rozsáhlé veřejné prostranství, přiléhající od jihovýchodu k historickému centru města. V jeho západní části existovala ve 14. století Rybní ulice, podél níž volně protékala Mlýnská stoka. Do prostoru před Svinenskou bránou bylo v polovině 16. století přeneseno popraviště. Ve 2. polovině 18. století začala vznikat souvislá obvodová zástavba, převážně přízemní, mj. objekt pozdějšího zasilatelství Ferus. Před Svinenskou branou stála u výpadové komunikace barokní socha Panny Marie. Počátkem 19. století se na prostranství konaly dobytčí trhy, 1829-1913 zde působila městská nemocnice. Roku 1876 byl na konci Rybní ulice postaven objekt pro mužstvo městské policie; na rohu s Lannovou řídou vznikl 1871 tzv. Vyšebrodský dům. Do roku 1921 zde probíhaly pravidelné trhy se zeleninou, ovocem, senem a slámou; podle městské váhy, která sloužila k vážení vozů se senem, vznikl název Senovážné náměstí.

Na přelomu 19. a 20. století se zcela změnila severozápadní a západní fronta náměstí výstavbou kostela svaté Rodiny, sirotčince a muzea; v těchto místech vzniklo kino Royal. Plochu bývalé městské nemocnice zaujala 1915-1918 budova hlavní pošty, před níž byl roku 1925 umístěn meteorologický sloupek od sochaře Jana Vítězslava Duška (1891 až 1966). Roku 1928 byl na Senovážném náměstí odhalen pomník plukovníka Josefa Jiřího Švece (1883 – 1918).

Zásadními úpravami prošlo náměstí v průběhu 50. a 60. letech. V letech 1953-1954 v souvislosti se stavbou Krumlovského mostu byl demolována část zástavby Rybní ulice a zřízena frekventovaná komunikace po jihovýchodní straně. Mezi rokem 1961 až 1966 byla na rohu Žižkovy třídy postavena budova někdejší Krajské odborové rady a rozlehlou plochu uzavřel Dům kultury Metropol, dokončený 1971. Kolem poloviny 60. let proběhla celková úprava S. n., demolice někdejšího policajtského domu a zbytku zástavby Rybní ulice, překrytí koryta Mlýnské stoky a nová zádlažba plochy. Rozloha námestí se tím přibližně zdvojnásobila a otevřel se pohled na zadní průčelí Jihočeského muzea. Došlo také k demolici několika domů na východní straně Senovážného, jejichž místo zaujal 1968 Dům služeb (S. n. č. 9). Na upraveném prostranství byl 1972 odhalen pomník Vladimíra Iljiče Lenina., odstraněný roku 1990. Roku 1996 bylo na S. n. č. 1 postaveno nové zdravotnické zařízení s lékárnou.
 
Zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic. 1. vyd. České Budějovice: Nebe, 1998, s. 447-448

Současný stav

Řešené území Senovážného náměstí je jedním z urbanistických problémů centra města. V současnosti se nejedná ani o náměstí ani o park, pouze o rozsáhlou travnatou plochou a parkoviště. Tento prostor je pro jeho uživatele težko definovatelný.

Lokalita se nachází mimo gotickou strukturu centra města na místě bývalých hradeb, které se po jejich zrušení stalo parkem. Sousedí se solitérními budovami Jihočeského muzea, spolkového domu Slavie či pošty. V blokové zástavě centra se pak nachází Biskupské gymnázium a kostel Svaté rodiny.

Galerie jako ikona? Nikoliv, aktivátor veřejného prostoru a prostor pro umění 

 


Architektura domu umění 

Základním východiskem návrhu galerie byla reakce na urbánní prostředí; vztah města, architektury a umění – atraktivní dům, který však nebude degradovat umělecká díla svou přílišnou ikoničností – muzeum jako místo vzájemné interakce umění a veřejnosti. V úrovni 1. NP je tak například vytvořen volně přístupný veřejný prostor určený pro malé dočasné výstavy napojený na kavárnu.

Živoucí galerie – část plochy domu umění je zamýšlena jako prostor pro pronajímatelné ateliery a výtvarné dílny. Tento koncept by měl přinést život do domu umění I v jiných dimenzích než je návštěva výstavy či kavárny. Zároveň by mohl přispět k ekonomické udržitelnosti provozu.

Klenby a atrium

Prostorově jsou konceptem dvě zaklenuté lodě, první rovnoběžná s budovou muzea, druhá rovnoběžná s Mlýnskou stokou, mezi nimiž vzniká lichoběžníkové atrium. Dále se taktéž v meziprostoru nacházejí vertikální komunikace. Dům je strohý, na okolí působící horizontálně, interiéry vynikají zaklenutým prostorem.

Materialita

Vzhledem k použitému konstrukčnímu materiálu je Dům umění ponechán v surovém stavu a do centra města přináší dusud nevídaný prvek – pohledový beton. Jeho poetika stojí v protipólu k pestrobarevným historizujícím fasádám a symbolizuje snahu o střídmost a nezakrývání obsahu. Dům je střídmým nositelem umění.


Provoz

Hlavní vstup se nachází v úrovni atria 1.PP, kam se návštěvník dostává po rampě z náměstí. V podzemním podlaží se nachází prodej vstupenek a informace, dále pak menší designový obchod, šatna i toalety. V 1.PP je též situována multifunkční místnost pro přednášky I studium a výtvárná dílna. V této úrovni dům navazuje na garáže umístěné pod náměstím. Rampou se návštěvník dostává do 1. NP, kde se nachází již zmíněná kavárna a menší výstavní prostor. Eskalátor pak směřuje z tohoto prostoru do 2.NP, kde je navržen systém prolínajících se místností s různými výstavními podmínkami - co se týče jejich velikosti či osvětlení. Vše může být modifikováno v závislosti na konceptu kurátora. Zpět do 1.NP se lze dostat eskalátorem či rozměrným schodištěm při jižní stěně objektu. To může sloužit i jako hlediště pro případné videoprojekce. Na tento prostor navazuje velkorysá velká hala vhodná pro individuální inslace vetších měřítek.

Světlo

Osvětlení v galerii není striktně definováno. Ve velké hale I v 2.NP je možnost přirozeného horního difuzního světla díky světlíkům v klenbě. Ty lze v případě potřeby zatemnit žaluzií a spolehnout se pouze na umělé osvětlení. To bude distribuováno ze světelné rampy na stěně jednak bodově na umělecká díla, ale též nepřímo odrazem světel orientovaných nahoru do kleneb.

Konstrukční řešení a technologie

Budova je navržena jako železobetonová monolitická konstrukce. Obě lodi jsou dilatované, přičemž klenba spolu s atikovými stěnami a žebry tvoří tuhý prvek, který spočívá na železobetonových stěných s otvory různých rozponů. Založení je zamýšleno na pilotech.

Přívod čerstvého vzduchu a tepelná pohoda v galerii je zajištěna vzduchotechnickým systémem spolu s aktivním betonem, kdy jsou betonové kostrukce temperovány či chlazeny. Instalace vzduchotechniky se nacházejí mezi atikou a klenbou a jednotka v prostoru mezi loděmi.

Protipovodňová ochrana domu je navržena na stoletou vodu.




Statistické údaje (pouze Dům umění):

Plochy:

1.PP 645 m² / 1.NP 1260 m² / 2.NP 528 m²

Celková podlažní plocha: 2433 m² / Obestavěný objem: 15584 m³

Předpokládané náklady při ceně 10 126 Kč za 1 m³: 157 803 584 Kč (dle cenových ukazatelů ve stavebnictví pro rok 2013 – budovy pro kulturu, nosná konstrukce monolitická betonová plošná)


Více informací na http://zdenekchmel.blogspot.cz/

6 komentářů:

  1. Projekt Zdenka Chmela povazuji za vybornou praci, ktera otevira tema a obsahuje jednu z moznych odpovedi hned na nekolik dlouhodobych budejovickych problemu. Zaprve je to uz nekolik desitek let nefungujici prostor Senovazneho namesti, ktere tuto funkci v soucasnosti neplni, coz ma dlouhodobe negativni dopady na mnohem sirsi okoli. Zadruhe je to funkce a vyznam Domu umeni a samotne stavby, kterou v dnesni nelze chapat jako architektonickou exhibici, ale jako prostor, ktery iniciuje kulturni a spolecenske deni mesta. Je to koncept a strategie, kterou se pred dvaceti vydala rada rakouskych mest a v dnesni dobe se ukazuje jako velmi uspesna nejenom socialne, ale take ekonomicky.

    Dnes bychom to tedy mohli zkusit i u nas. Je samozrejme otazkou, zda by to v Budejovicich mela byt prave galerie, anebo museum, divadlo ci knihovna … zatim jsou bohuzel tyto funkce mimo hlavni politicky a zda se, ze i obcansky zajem. Pritom investice 150 milionu za dum a 150 milionu za upravu namesti (pripadne 150 milionu za podzemni parking) by z rozpoctu mesta a kraje nemusela byt nerealna (koneckoncu jde o podobnou castku jako na opravu hokejoveho a fotbaloveho stadionu, anebo uvazovanou stavbu Centra halovych sportu). Jakoby priority politicke reprezentace koncily u vikendove zabavy a reseni dopravy jako volebniho evergreenu … Pritom jde o verejny prostor, kde se pohybuje zhruba 10 tisic lidi denne, uprava by sla delat na etapy a ve finale by v Budejovicich mohl vzniknout velkorysy kvalitni prostor, ktery by navazal na tradici zatim jedineho fungujiciho namesti Premysla Otakara II. Jsem si jisty, ze v tomto kontextu by neslo pouze o architektonicky zasah, ale ve finale o vyrazny posun v mysleni budejcaku a trochu opozdeny vstup mesta do jednadvacateho stoleti.

    Mozna, ze vyroci 750 let od zalozeni mesta je dobrou prilezitosti k reflexi toho, kam vlastne smerujeme a jestli nahodou pouze neparazitujeme na hodnotach, ktere tu zanechaly minule generace. Stavet namesti je jako stavet demokracii, proto nam to zatim nejde …

    Mirek Vodak / CBArchitektura

    OdpovědětSmazat
  2. Několik komentářů z facebooku:

    Když už něco novýho, tak asi hodně skla. Jako plášť nové budovy. Stará zástavba - v tomto případě kostel sv. Rodiny, BiGy a muzeum a potažmo i DK se pak v nové odráží a není to pak taková "pěst na oko", jak už tady bylo řečeno. Používá se to v mnoha evropských městech a přijde mi to jako rozumné spojení nového a starého.

    Budova vypadá jako šedivá krabice. Což se nehodí ani k historické zástavbě, ani k přírodě. Líbí se mi vytvoření prostoru, který umožňuje lidem sednout si uprostřed města k vodě. -> více skla a bude to ok.

    Dokáži si představit úpně ten samý návrh s jinou fasádou. Vím, že to možná bude znít ohraně, ale například zrcadlová fasáda, která by odrážela okolní stavby by mohla být zajímavá. Kdyby tedy neodrážela ROH. Obzvlášť když vezmeme v úvahu že se má jednat o Dům Umění které by mohlo symbolicky odrážet realitu. Jinak prostor s potokem a parterem je 1A.

    Prostor je v soucasnosti dost zabity. Zadeklovana voda, osumnely Metropol (zaslouzil by odreklamovat a vycistit aspon vapkou), zahonovy parter osetrovany odpadkovou firmou (vtipne je pleti zasypanim plevelu raselinou - kazdorocne), parkoviste snazici se zakryt nahrobek komunisticke ery. Suma, kterou zde uvadite (cca 450 M), je v podstate ok. Jen mi prijde ten objem prilis tvrdy. A to jak vzhledem k hmote muzea tak kostelu a i mekke lince navrhu praveho nabrezi. Nicmene je dobre ze vyska budovy nepresahuje okolni zastavbu. Docela by me zajimala pudorysna dispozice. Tedy abych to shrnul, zastavit necim rozumnym (tedy ne obchodakem) jiste stoji za diskuzi. Formu bych si umel predstavit asi trochu mekkci (neco jako Maison Hermes od Renza Piana) ..., jen ne tak vysoky samozrejme. Pro galerii by to melo svuj vyznam ve svetle a pro kolemjdouci zajimavy efekt po cely den). Zajimave by bylo i sousedstvi dalsich kulturnich instituci (muzeum, Slavie, Divadlo, kostel). Parking by mel byt minimalne samozrejmosti. ...

    Mně se víc líbil ten původní návrh, s těmi sedmi klenbami. Takhle na mě ten dům působí příliš uzavřeně. V té původní verzi ten dům vypadal trochu průhledně, takže ten prostor před muzeem byl tak trochu vizuálně spojen s tím prostorem odkryté mlýnské stoky (ale možná je to jen můj dojem) - to je asi to hlavní, co se mi "nelíbí" - že by ten prostor mezi mezeem a tímto domem (domy) byl tak nějak úplně izolován od okolí. Ale i tak by to bylo moc pěkné.

    Na vysvětlení některých věcí - Navazoval jsem na předdiplomní projekt a dále jsem rozvíjel projekt na Senovážném náměstí. Objemovou studii z prvního semestru jsem respektoval hierarchií a charakterem vytvářených veřejných prostorů, nicméně Dům umění samotný jsem změnil. Namísto příčných kleneb jsem použil dvě podélné, které daleko lépe vyhovují účelu domu. Ty jsou vůči sobě postaveny pod úhlem a vytváří tak i vnitřní atrium domu. Díky tomu má také prostor mezi DU a muzeem daleko menší měřítko oproti předdiplomu. Velký důraz jsem kladl na vnitřní cirkulaci návštěvníků, různorodost výstavních prostor a řešení systému přirozeného a umělého osvětlení. Snažil jsem se též nalézt optimální míru otevřenosti galerie, kde jsou vlastně okna na obtíž její funkci. Parter je na všech stranách otevřený, do prostoru náměstí k muzeu jsou orientovány pronajímatelné ateliery a hlavní vstup, na opačné straně je polovina celé fasády na urovni parteru taktéž otevřená, takže dům je ve směru muzeum - Mlýnská stoka transparentní. Největší pozvánkou do dění uvnitř domu je pak severní fasáda do ulice Jirsíkova, která dává nahlédnou do celé hloubky výstavní lodi. Vzhledem k použitým klenbám a prostorovému řešení domu je jediným možným konstrukčním materiálem železobeton, který je zároveň použit i na fasádě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I když volný prostor mnohé vybízí k jeho zastavění, budou v budoucnu zelené plochy ve městě čím dál tím cennější. „Open spaces“ jsou tím, co urbanisté pro život ve městě prosazují. A říkají, že kde nejsou „open spaces“ je třeba „to open spaces“. Senovážné náměstí s odkrytým potokem a atraktivní parkovou úpravou a vzrostlými stromy by mohlo být prostorem vyhledávaným o přestávkách studenty, v poledních pauzách pracovníky úřadů a institucí v centru města, místem kde turisté rádi spočinou, kde návštěvníci města nadšeně usednou a rozhlédnou se v otevřeném prostoru po nezastíněných stavbách: divadla, muzea, pošty a oživeného (očištěného) Metropolu. Že má město málo kvalitních parků je známo. Navíc má nyní k dispozici areály bývalých kasáren, jejichž přeměna na multifunkční zařízení se přímo nabízí (viz Košice). Debata o pojetí prostoru je výborná a je jen dobře, že se vede. Méně je však často více.

      Velikost open space a jeho kvalita ma ale taky nejaky socialni a kompozicni principy, ktery souvisi predevsim s hustotou toho (domy a lidi), co ten open space vytvari a co se odehrava na jeho hranici. Open space na sidlisti funguje jinak, nez open space v historickym centru. Jan Gehl rika, ze pokud mate prostor vetsi jak 80 metru, prestavate vnimat jednotlive lidi a charakter/detail. On je to "problem" i budejovickeho namesti, ktere ma 133 metru a zaplatpanbu za tu kasnu uprostred, ktera to cely tahne. Na Senovaznem je to 150 metru od muzea k poste. Open space ma mit taky nejaky hranice. Ano, muze je tvorit alej stromu nebo reka, ale pokud je to namesti, tak proc ne dum?

      Podle me neni resenim Senovazneho namesti celoplosna parkova uprava. Ten prostor je na nase mesto moc velky a neuchopitelny. Musi ziskat nejakou jemnejsi strukturu, jako je piazzetta mezi DU a muzeem, nebo ciste krajinarska uprava brehu odkryte Mlynske stoky v Zdenkovo navrhu. Mesto by samozrejme melo mit docela jasnou hierarchii plnych a prazdnych prostoru (budov, bloku a verejnych prostoru, ulic, namesti). Nemuzeme ale vsechny parky nacpat do prstence kolem historickeho jadra. Kolem historickeho jadra mame Sady, ktere maji podle me kvalitu na ktere se da stavet (myslim tim presne to, co pisete vy, atraktivni parkova uprava s vzrostlymi stromy, odkrytym potokem atd...) a brehy rek, Sokolsky ostrov, nasledne Stromovku. To jsou prirodni (nebo krajinne) kvality v centru mesta. Senovazne a Marianske takove kvality tezko ziska a kdyz, tak to bude stat hrozne moc usili a penez (prirozene na ukor tech kvalit stavajicich).

      nemyslim si panove, ze CB maji malo "zelenych prostor" Podle me je v CB dost parku a zelene. Vic nez toto zelene premysleni by stalo za to s nim nakladat a pacifikovat!. Nechapu, kde jako budejovicaci jste prisli na toto permamentni vyrokovani o zeleni. Naucme se s tim zachazet a bude spokojenost.

      Nejde jen o tu zeleň samotnou, jde i o vztah historického jádra a okolní zástavby. Když se podíváte na ČB z výšky, vidíte tu jasnou sídelní strukturu – historické jádro se nepřelévá nečitelně do novější zástavby, ale je zřetelně vymezené parky, vodou, volným prostranstvím. Z těchto míst se pak město volně rozbíhá do všech stran (kromě Stromovky, kterou bych rád viděl jako "zelený most" do okolní krajiny), ale právě v nich se taky zachovává čím dál tím vzácnější pohled na siluetu a panorama jeho historického jádra. Takže případná úprava Senovážného by tohle měla co nejvíc respektovat a nesmazávat.

      Ale není nakonec to centrum tím vším tak jakoby odtrženo od zbytku města, jako nějaký historický skanzen? Možná by stálo za to, aspoň na jednom místě ho nějak silněji s okolím propojit. Abychom ho sami jako skanzen brát nezačli. MHD tam nejezdí, dostat se tam lze jen skrze parky nebo přes řeky (nebo oboje naráz) nebo divně prázdné plochy, žádná třída z centra vlastně nepokračuje bez přerušení někam ven, vždyť skoro všechny za "hradbami" začínají úplně nanovo. A na tom Senovážném náměstí k sobě mají to staré a nové město asi nejblíže, tak jestli by se to spíš nemělo využít.

      Smazat
  3. Již ode dne publikování tohoto projektu na tomto blogu nad tím přemýšlím (nebo se o to alespoň snažím) a ... nevím. Objekt budovy mi nevadí - vznikající interiéry (atrium nevyjímaje) jsou mi příjemné, plášť též (fotografie modelu jsou na "uslintnutí"). Snad tedy je příčinou mých domněnek to jak se budova staví k okolí. Dle mého jsou budova a okolí nevhodně, nebo snad málo propojené. Ale nenapadá mne k této mé výtce alternativa. Snad je to náměstí tak nepoddajné.

    OdpovědětSmazat
  4. Mohou Vaše pochybnosti pramenit z hmotového řešení budovy a jejího situování v prostoru Senovážného či spíše pouze z hlediska onoho propojení s okolím (pokud to chápu dobře interiér-exteriér)?

    OdpovědětSmazat
  5. Tou příčinou bude asi hmotové členění budovy v této lokalitě, což ve mně vyvolává ten pocit, vzájemně nekomunikujících prostorů čímž budova u mne ztrácí potenciál zjevit i svůj potenciál. Zjednodušeně a hrubě vzato bych se mohl obejít bez budovy služeb a snad bych i jižní část hlavní budovy (Dům umění) vynesl na pilotech nad zem (tím by mohl vzniknou plynulý prostor a hmota by se mohla nadzemní části prodloužit k jihu a vynahradit tak ztráty ploch z budovy služeb). Ovšem jsou to velké zásahy (nechtěná konkurence atria) do budovy, která taková jaká je (samotná), je příjemná.

    PS. Zapojení eskalátorů do domu umění mne nadchlo (interakce s instalacemi; vnímání objemu budovy - jedno rameno by mohlo směřovat z atria do interiéru :).

    OdpovědětSmazat