22. 1. 2014

Naše slavné prohry / Bulletin ČKA 4/2013

NAŠE SLAVNÉ PROHRY:
ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ NA CENTRUM HALOVÝCH SPORTŮ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Soutěž proběhla na přelomu let 2012 a 2013 a vítězným se stal návrh ATELIERU 8000. Poměrně záhy po skončení soutěže zasílá člen poroty Ing. arch. Antonín Novák vyhlašovateli soutěže oznámení, že se dozvěděl, že návrh je totožný s tzv. „volumetrickou studií“ vypracovanou ATELIEREM 8000 v dubnu 2012, která byla v témže čase prezentována Radě města České Budějovice. Arch. Novák žádá vysvětlení – mohlo dojít k porušení anonymity soutěžního návrhu, neboť členové Rady města byli současně závislými členy soutěžní poroty.

Stížnosti (a následně soutěže samotné) končí na ÚOHS. 

Kromě oznámení architekta Nováka došla vyhlašovateli i stížnost účastníků soutěže, architektů Ryšky a Daňka, ve které rovněž poukazují na porušení anonymity. Poté, co vyhlašovatel jejich stížnost zamítl, obrátili se s ní na ÚOHS. Stejný postup pak absolvoval i atelier Sportovní projekty se svou stížností, ve které upozornil na skutečnost, že při posuzování soutěžních návrhů nebyla dodržena závazná podmínka limitu finanční náročnosti navrhované stavby. V soutěži se totiž stalo, že výsledkem úvodního ověření podaných návrhů bylo konstatování, že žádný (!) z návrhů uvedenou závaznou podmínku nesplnil. Jak je to možné? Finanční limit stanovil vyhlašovatel velmi nízký, a přestože jej na tuto skutečnost upozorňovala porota již ve fázi schvalování soutěžních podmínek, vyhlašovatel na sumě trval – byla prý již předtím schválena Radou města a nebude se to měnit.

Před zahájením hodnoticího zasedání poroty bylo tedy zjištěno, že všechny návrhy porušily závaznou podmínku a měly by být vyloučeny, čímž by soutěž okamžitě skončila. Porota proto řešila, jak naložit s nastalou situací a čtyřpětinovou většinou hlasů rozhodla, že nebude z důvodu finančních limitů vylučovat žádný soutěžní návrh. Dobrá vůle poroty byla založena myšlence, že jelikož podmínku nesplnil žádný z návrhů, nebude tímto rozhodnutím ani nikdo poškozen. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od soutěžních porot, které mívají ve zvyku přehodnocovat při posuzování návrhů znění soutěžních podmínek, vedeny snahou přispět k pozitivnímu výsledku, ÚOHS se chová jako chladnokrevný řezník, který pouze sleduje literu zákona a nekouká přitom nalevo napravo. Konec konců, jinak se ani chovat nemůže, neboť je úřadem, který má za úkol posuzovat soulad se zákony a architektonická soutěž je veřejným výběrovým řízením pořádaným na základě zákona 137.

Nedávejte tam ty závazné podmínky, nedávejte tam ty závazné podmínky!

ÚOHS se jako první zabýval stížností o nedodržení finančního limitu navrhované stavby. Jeho práce byla poměrně jednoduchá: zrekapituloval si znění soutěžních podmínek a srovnal jej s konáním poroty. Výsledná zpráva ÚOHS by se dala shrnout do krátké sekvence: soutěž měla soutěžní podmínky → ty měly závaznou část, do které spadala i podmínka finančního limitu → v těchto podmínkách je stanoveno, že návrh nesplňující závaznou podmínku musí porota vyloučit → podmínku nesplnil žádný z návrhů a porota měla povinnost je všechny vyloučit → porota tak neučinila, a proto se soutěž ruší. Žádné další spekulace, nic víc. Na zkoumání druhé námitky týkající se porušení anonymity již ze strany ÚOHS nedošlo. Soutěž ukazuje, že pokud se zadání soutěže svazuje nadmíru stanovenými podmínkami, může to soutěž fatálně ohrozit. A přesto, že je vždy k vyhlašovateli tento apel vznášen – stále se chybné „závazné“ požadavky do soutěžních podmínek dostávají.

A jak to bylo s porušením anonymity?

Po skončení soutěže vyplynulo na povrch, že vítězný návrh existoval již před soutěží a radní města, tedy závislí členové poroty, jej museli znát. Celý příběh se dá shrnout následovně. Stará sportovní hala v Českých Budějovicích dlouhodobě nevyhovuje. Volejbalový klub České Budějovice s městem řeší, jak situaci zlepšit. Aby šel svému štěstí naproti, objednává si volejbalový klub u ATELIERU 8000 tzv. volumetrickou studii nové sportovní haly, kterou spolu s architekty představí v dubnu 2012 Radě města České Budějovice na jejím řádném 13. zasedání. Z usnesení z tohoto zasedání se dozvíme, že „… rada města schvaluje záměr výstavby a společného postupu statutárního města České Budějovice a občanského sdružení Volejbalový klub ČB při přípravě a realizaci centra halových sportů. Dále rada města ukládá náměstku primátora připravit právní posouzení, zda převzetí hotové projektové dokumentace od třetí osoby (aniž by tato byla výsledkem postupu dle zákona o veřejných zakázkách) a ‚vysoutěžení‘ zhotovitele předmětné stavby na základě této dokumentace není v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, resp. jej neobchází…“. O několik měsíců později vyhlašuje město České Budějovice veřejnou architektonickou soutěž na tuto stavbu. 

Obraz regulérnosti celé soutěže je po tomto zjištění silně zatížen podezřením, že ze strany vyhlašovatele došlo ke zneužití institutu architektonické soutěže k prosazení předem známého návrhu tak, aby mohl být realizován a aby byly současně naplněny podmínky stanovené zákonem č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek. V souvislosti s tímto podezřením se s žádostí o prošetření proběhlé soutěže obrací na Dozorčí radu ČKA pracovní skupina pro soutěže. Autor vítězného návrhu arch. Krupauer zasílá Dozorčí radě dopis, ve kterém se dotazuje, zda něco udělal špatně či měl udělat jinak. Na základě podaných žádostí se DR případem zabývala. K rozpletení celé situace je třeba probrat jednotlivé části skládanky, které utvořily dnešní obraz proběhlé soutěže. Jako výchozí bod je třeba si uvědomit, že každému kroku je soutěžním řádem (příp. soutěžními podmínkami) stanovena zodpovědnost a je třeba zkoumat, na koho ve kterém konkrétním
případě padá.

Mohl architekt Krupauer podat do soutěže návrh, který již byl zveřejněný, a tudíž objektivně nesplňoval kritérium anonymity?

Podle všech indicií, respektive podle toho, jak to umí dozorčí rada vyčíst ze soutěžních podmínek – mohl. Jediný nárok, který je kladen na soutěžícího soutěžními podmínkami, je podepsat čestné prohlášení, že není osobou vyloučenou dle podmínek účasti v soutěži – v této části soutěžních podmínek se o dodržení anonymity nijak nehovoří. Daného tématu by se mohla dotýkat pouze podmínka, že soutěžící se nesměl zúčastnit „definování předmětu soutěže a jejího vypsání“. Ze skutečnosti, že na základě volumetrické studie ATELIERU 8000 byl v úvodu schválen celý záměr výstavby, by se dalo vyvodit, že tato studie byla de facto součástí definování předmětu soutěže a jejího vypsání. Jelikož však vyhlašovatel nebyl objednatelem této studie, není prokázání přímé účasti na definování předmětu soutěže objektivně možné.

Co se týká porušení anonymity – povinnost „vyloučit ze soutěže všechny soutěžní návrhy, které nejsou v souladu se závaznými podmínkami soutěže“ je dle ustanovení § 10 odst. 6 Soutěžního řádu uložena porotě. Mezi takové návrhy se jednoznačně řadí ty, které poruší podmínku anonymity. Ve světle těchto okolností se tedy zdá, že architekt Krupauer skutečně mohl podat svůj návrh do soutěže, musel však současně počítat s tím, že tento návrh bude (s pravděpodobností rovnající se jistotě) soutěžní porotou ze soutěže vyloučen.

Proč soutěžní porota nevyloučila návrh ATELIERU 8000 během soutěže?

Zapakujme tedy, že dle ustanovení § 10 odst. 6 SŘ porota vyloučí ze soutěže všechny soutěžní návrhy, které nejsou v souladu se závaznými podmínkami soutěže. Za takový návrh rozhodně bude považován ten, u kterého bude zjištěno porušení anonymity. Odhalení porušení anonymity se děje na základě toho, že na tento fakt musí někdo upozornit. Žádný návrh na sobě totiž nemá nálepku „návrh porušující anonymitu“. Všichni povolaní zúčastnění – tedy členové poroty, jejích pomocných orgánů a auditor soutěže – mají povinnost zvednout ruku a prohlásit, že u daného návrhu nachází známky porušující anonymitu, pokud by takové nalezli. Jsou k tomu vázáni písemným prohlášením, které podepisují na prvním zasedání poroty před zahájením hodnocení.

Přestože se to může zdát jako neuvěřitelné, v Českých Budějovicích na prvním zasedání poroty (a ani nikdy později během posuzování soutěžních návrhů) nikdo z povinných u žádného z návrhů anonymitu nezpochybnil. Nezávislí členové poroty v době jejího hodnoticího zasedání o existenci volumetrické studie nevěděli. Na jednání po podání námitky napadající porušení anonymity prý závislí členové poroty (s odvoláním na své dřívější čestné prohlášení a se svými právníky po boku) k celé věci uvedli, že v žádném z návrhů tehdy nepoznávali nic, co by jej mělo spojovat s návrhem, který jim byl dříve představen na radě města; dotčené jednání rady města bylo prý už velmi dávno, rada se zabývá velkým množstvím takových studií, radní nejsou odborníci na čtení architektonických výkresů a kulatých návrhů bylo v soutěži několik velmi podobných.

Komora nedisponuje investigativními prostředky, pomocí kterých by mohla prokázat případné podezření, že radní uvádějí nepravdivé informace. Komora vykonává dohled nad činností autorizovaných osob a radní města České Budějovice nespadají pod jurisdikci komorových orgánů. Co se týká radních a právních konsekvencí ve vztahu k výkonu rolí porotců, máme jejich vlastnoručně podepsané prohlášení, že se budou chovat čestně a nestranně a z toho je třeba vycházet. Shrneme-li tedy fakta, která máme v ruce, nezbývá než konstatovat, že návrh ATELIERU 8000 nebyl ze soutěže vyloučen prostě proto, že na něm během hodnoticího zasedání poroty nikdo z členů poroty neshledal nic, co by mělo být důvodem k jeho vyloučení.

Proč soutěžní porota nevyloučila návrh ATELIERU 8000 ani po skončení soutěže, po odhalení problému s porušenou anonymitou?

V ustanovení § 11 SŘ se praví, že: „Rozhodnutí poroty je konečné a […] vyhlašovatel rozhodne o novém posouzení a hodnocení návrhů, zjistí-li, že porota při posuzování a hodnocení návrhů porušila postup stanovený zákonem nebo soutěžními podmínkami.“

V případě této soutěže se sice po jejím ukončení zjistilo, že vítězný soutěžní návrh (pravděpodobně) porušil podmínku anonymity, avšak reálně se to v průběhu hodnoticího zasedání poroty neprojevilo. Podle použitelných dokladů to tedy vypadá tak, že všichni udělali to, co udělat měli, a proto se nedá objektivně říci, že by svým jednáním něco porušili. Vyloží-li se pak ustanovení § 11 z pohledu opačného, dozvíme se vlastně odpověď na výše položenou otázku: „…nezjistí- li se, že by porota při posuzování a hodnocení návrhů porušila postup stanovený zákonem nebo soutěžními podmínkami, je její předchozí rozhodnutí konečné.“ A podle soutěžních podmínek není cesty, jak jej změnit.

Poslední otázka

Na úplný závěr nám tak zůstala poslední otázka: Jak je možné, že v rámci regulérní architektonické soutěže s porotou, ve které převažovali nezávislí architekti, nakonec vyhrál návrh, který k tomu byl (pravděpodobně) vyhlašovatelem předurčen?

V průběhu hodnocení soutěžních návrhů podle nezávislých členů poroty nebylo nijak zřejmé, že by zástupci vyhlašovatele od začátku upřednostňovali návrh, který nakonec vyhrál. Celá porota se zajímala o všechny návrhy a pro postup do druhého kola pak bylo svorně vybráno celkem 6 návrhů. Pro posuzování návrhů v prvním kole z hlediska jejich ekonomické náročnosti byly použity obecné ekonomické objemové parametry. Pro zodpovědné posouzení všech návrhů, odevzdaných ve druhém kole, si nechala porota vyhotovit podrobné ekonomické posouzení najatým ekonomickým expertem, který pro každý vyhotovil zjednodušený integrovaný položkový rozpočet. Pro úplnost je třeba též uvést, že tento expert byl do soutěže přizván z popudu nezávislé části poroty a na vyhlašovatele neměl vazbu.

Z výsledku ekonomické expertizy vyšel návrh č. 13 (ATELIER 8000) jako nejvýhodnější, což mohl být faktor, který způsobil, že pro závislé členy poroty se tento návrh stal favoritem. Nezávislá část poroty prý z hlediska celkového architektonického řešení upřednostňovala jiné návrhy, avšak z hlediska provozního a již zmíněného ekonomického též viděla nepopiratelné kvality návrhu č. 13. Pod vlivem této optiky pak při hlasování o vítězném návrhu dali návrhu číslo 13 svůj hlas všichni porotci závislí a jeden porotce z nezávislé části (předseda poroty doc. Ing. arch. Miloš Kopřiva), vítězný návrh byl tedy vybrán těsným hlasováním 4 pro ku 3 proti.

Poznámka na závěr

Na případu je vidět, že s určitými situacemi se náš stávající soutěžní řád neumí vyrovnat. V otázce zachování anonymity není schopen zamezit jednání, které by mohlo jeho mechanismy zneužít. Pokud porotce, který třeba mohl návrh již někde vidět, čestně prohlásí, že návrh „nepoznal“, je skutečně složité mu prokazovat opak. Ku prospěchu našich soutěží by tak mohlo být, pokud by se zodpovědnost za anonymitu podávaného návrhu přenesla i na soutěžícího tím, že součástí jeho čestného prohlášení, odevzdávaného spolu s návrhem v obálce Autor, by bylo i „prohlášení, že odevzdávaný návrh nebyl před jeho podáním do soutěže představen veřejnosti ani osobám vyloučeným ze soutěže“.

Pro případy podobné budějovické soutěži by tak vzniklo něco jako nástroj křížové kontroly dodržení anonymity návrhu. Nemohly by se stát ani takové případy, kdy ve výtvarné soutěži na sochu Jošta Moravského v Brně vyhrál sochař Jaroslav Róna s toutéž jezdeckou sochou, se kterou se již dříve účastnil (a vyhrál, ale nezrealizoval) v soutěži na jezdeckou sochu pro Jihlavu. Přímo pro případ českobudějovické soutěže by to pak znamenalo, že pokud by takové ustanovení platilo již dnes, dalo by se po zjištění, že návrh byl představen radě města, jasně prohlásit, že došlo k porušení soutěžních podmínek tím, že autor uvedl nepravdivé čestné prohlášení. Mnohem pravděpodobněji by ale – pokud by takové ustanovení platilo již dnes – architekt Krupauer takové prohlášení nepodepsal a svůj návrh by do soutěže nepodal.

Anonymitu bychom tím tedy měli zachráněnou… Je to ale správně?

Často je právě architekt tím, kdo třeba svou skicou pomůže rozjet vlak přípravy nového záměru. Dělá to z entuziasmu, není za to placen, a tudíž ani finančně provázán na potenciálního vyhlašovatele. Město se pak třeba po čase skutečně rozhoupe a vypíše na takovou stavbu soutěž. Má pak být onen iniciátor myšlenky tím, kdo jediný se nebude smět takové soutěže se svým návrhem zúčastnit? Kdo to ví, ať prosím odpoví.

Ing. arch. Miroslav Holubec
člen dozorčí rady ČKA





PS. Volumetrická studie A8000 a Soutěžní návrh A8000



ZÁPIS z 13. schůze Rady města České Budějovice konané dne 18. 4. 2012 od 9:00 hodin v zasedací místnosti č. dv. 103 magistrátu města, nám. Přemysla Otakara II. č. 1, 2

Přítomni: JUDr. Ing. Tomáš Bouzek, Ing. Kamil Calta, Eva Hajerová, Ing. Miroslav Joch, Ing. Jaroslav Mach, Ing. Ivo Moravec, Mgr. Petr Podhola, JUDr. Josef Průcha, Mgr. Jiří Šesták, Mgr. Juraj Thoma, Ing. Zdeněk Řeřábek - tajemník magistrátu, Ing. Jitka Welzlová - tisková mluvčí, Ing. Petra Šebestíková - předsedkyně finančního výboru / Omluveni: Ing. Ivana Popelová

1. číslo jednací KP-RM/885/2012/M/794 Výstavba centra halových sportů v Českých Budějovicích

Přijato usnesení č. 611/2012 Oddělené hlasování: v části I. bere na vědomí (10,0,0,0/10), v části II. schvaluje (10,0,0,0/10), v části III. ukládá (10,0,0,0/10).
Jednání přítomen: Ing. Zdeněk Šeda, vedoucí investičního odboru, Ing. Jan Diviš - Volejbalový klub České Budějovice, Ing. arch. Jiří Střítecký, Ing. arch. Petr Hornát - projektanti

Rada města České Budějovice přijala u s n e s e n í č. 611/2012: rada města

I. b e r e n a v ě d o m í předloženou důvodovou zprávu,

II. s c h v a l u j e 1. záměr výstavby centra halových sportů v místě stávající sportovní haly v Českých Budějovicích v období 2013-2015, 2. záměr společného postupu statutárního města České Budějovice a občanského sdružení Volejbalový klub České Budějovice při přípravě a realizaci centra halových sportů,

III. u k l á d á Ing. Kamilu Caltovi, náměstku primátora, 1. připravit právní posouzení, zda lze zadat podle zákona o veřejných zakázkách zpracování projektové dokumentace na základě studie předložené radě města dne 18. 4. 2011, 2. připravit právní posouzení, zda postup navrhovaný v důvodové zprávě, tedy převzetí hotové projektové dokumentace od třetí osoby (aniž by tato byla výsledkem postupu dle zákona o veřejných zakázkách) a "vysoutěžení" zhotovitele předmětné stavby na základě této dokumentace, není v rozporu se zák. o veř. zakázkách., resp. jej neobchází, 3. předložit zastupitelstvu města dne 21. 6. 2012 střednědobý plán investic, ve kterém bude zohledněna výstavba centra halových sportů.

1 komentář:

  1. nelehký problém, být vizionářem se asi nevyplácí a kdo nic nedělá nic nezkazí a stačí když naskočí na rozjetý vůz. Ach jo...

    OdpovědětSmazat