6. 3. 2014

3 + 1 / Sociální bydlení v jižních Čechách


3+1 / Původním konceptem 3+1 byla prezentace tří kvalitních příkladů konkrétního architektonického úkolu ze zahraničí a jednoho od nás. Protože kvalitních příkladů sociální bytové výstavby je v zahraničí takové množství, že by bylo nesmírně obtížné vybrat pouze tři, rozhodl jsem se najít tři kvalitní realizace v jižních Čechách. To se nakonec ukázalo jako ještě mnohem těžší úkol, proto je ten čtvrtý v Plzeňském kraji (i když jen o necelé 2km). Všechny čtyři bytové domy mají však několik společných znaků: jsou dílem výborných architektů; investorem bylo vždy menší město; dva z nich vzešly z architektonické soutěže a většina posbírala různá architektonická ocenění; perfektně pracují s kontextem; používají tradiční materiály; ačkoliv byly levné, mají vesměs kvalitně provedené a zajímavé detaily; všechny mají pavlače, nebo podobné prostory umožňující interakci mezi obyvateli a nakonec, s trochou pesimismu, jsou staré.

Ano, bohužel se mi nepodařilo najít v jižních Čechách jinou bytovou stavbu (nejen sociální bydlení), která by vykazovala podobné známky kvality a byla postavena v posledních 10ti letech.

Nejmladší ze čtveřice bytových domů vznikl na základě architektonické soutěže vypsané Ministerstvem pro místní rozvoj, což pyšně dokládá cedulka na fasádě. Jednoduchá hmota ve tvaru písmene T doplňuje uliční frontu a vytváří dva poloveřejné zelené dvory. Ačkoliv náklady na jeden byt byly jen něco málo přes 1mil. Kč (23 malometrážních bytů a jedna komerční nebytová jednotka), myslelo se na společné prostory - prádelnu, sušárnu, kočárkárnu, kolárnu a prostorné venkovní pavlače, jejichž bonusem je orámovaný výhled na historickou část města.

Horažďovice sice leží pár metrů za značkou "Zde končí Jihočeský kraj", přesto je máme rádi, protože za starostování Václava Trčky zde bylo vypsáno několik architektonických soutěží a dvě z nich se dočkaly realizace. Jednou je dům pro seniory od Aleny Šrámkové a tou druhou bytový dům s malometrážními byty a obchodem od Josefa Pleskota. Dům stojí v centrální části města, u rušné silnice a v sousedství vysokého betonového sila. Přesto architekt dokázal vytvořit nejen kvalitní byty, ale i kvalitní a v podstatě přirozené maloměstské prostředí, ať jde o mlatovou parkovací plochu, nebo protáhlý travnatý dvůr. Ačkoliv kolem domu není žádný plot a vy se můžete kolem domu i po pavlačích pohybovat naprosto svobodně, bezpečně poznáte, kde je hranice, kterou byste neměli překročit. Zaujmou detaily, jako kamenné zídky, lavičky a laťová treláž na pavlačích, obnažená cihlovo-kamenná zeď sousedního hospodářského objektu, nespočet ptačích budek na předzahrádkách, omítka, či dřevěná okna.

Dům pečovatelské služby v Českém Krumlově sice není klasickým bytovým domem, přesto je velmi významným příspěvkem do české architektury 90. let 20. století, který je nutné připomenout. Ladislav Lábus ve své první významnější realizaci navázal na práci kolegů Línka a Miluniče, kteří se snažili geriatrickým zařízením vtisknout vstřícnost a lidskost. Toho zde Lábus dosáhl i díky pochopení kontextu a charakteru Krumlova a rozdělení do několika vzájemně propojených objektů. Vznikl tak tradiční dům s tradičními materiály a neokázalým designem. Dům samozřejmě po letech vykazuje některé problémy, jako například nezateplené pavlače, což bylo spojené s omezeným rozpočtem a například tím, že dvojsklo bylo v té době ještě nadstandard. Také výhled vzal částečně za své, protože na volném prostranství vznikl soukromý penzion. Dům opět neplní pouze bytovou funkci, ale byla zde i cukrárna, nebo kadeřnictví, které využívali lidé z okolí.

Tento bytový dům leží v památkové zóně v místě bývalých středověkých hradeb. Fasády, které jsou otočeny ven z města, využívají fragmentů kamenné hradební zdi a jsou doplněny lehkou dřevěnou pavlačí. Fasády orientované do města jsou omítané s moderně pojatými sgrafity, jejichž historické předlohy ostatně naleznete na většině domů v historickém jádru. Dvě hlavní hmoty ctí půdorysnou stopu původní zástavby a vytvářejí tak mezi sebou travnatý dvůr, který je zhruba o metr výš, než ulice, od které je tak přirozeně oddělen. Ze dvora se vstupuje přímo do jednotlivých bytových jednotek, z nichž část je mezonetových (ačkoliv jsou všechny do 50m2). Do horních bytů se vstupuje z pavlače. Důraz je tedy opět kladen na společné prostory, které na maloměstě zřejmě výborně fungují. Dům byl více či méně ovlivněn vstupem památkářů, pultové střechy tak nahradila střecha sedlová, měnila se i barevnost omítek, přesto mu to po téměř dvaceti letech nijak neubírá na poetičnosti. Jemná oprýskanost a zašlost působí dojmem, že zde dům stojí odjakživa.

Text / Tomáš Zdvihal

1 komentář:

  1. Pokud zůstanu v ČB pak si myslím, že pokud by se sídliště Máj dostavělo "alespoň" takovými bytovými domy podobným těm ve Větrné ulici (mezi ulicemi A. Barcala a Branišovská) byl by to pěkný standard. Pravda, také již budou jedno desetiletí staré, ale krom jejich velkorysosti (kupříkladu to, že se snaží střízlivě utvořit veřejný a zajímavý parter ale opět to nějak nevyšlo) na nich oceňuji také to, že jsou "vícepohledové" což by asi měly alespoň "bodové" domy být, ale ani v lukrativnějších lokalitách často nejsou o čemž mne přesvědčuje méně exponovaná strana bytového domu Bios z ulice J. Plachty - ta opravdu dává najevo daň v podobě fasády (a la kam se co vešlo), kterou ten dům zaplatil za příjemná poloatria a líbivé rastry oken z Pekárenské ulice; či Sluneční terasy, které alespoň směrem k hlavní ulici evokují zcela autonomní vesmírnou loď. PS. Své kouzlo mají i poskakující hravé lodžie domu Za Perlou:) ale to už jsem opět zcela mimo téma:)
    https://maps.google.cz/maps?hl=cs&ll=48.981345,14.469686&spn=0.001498,0.002411&t=h&z=19&brcurrent=5,0,1&layer=c&cbll=48.981292,14.469808&panoid=uiLDXggKv1GoqafY4q8gKA&cbp=12,358.6,,1,-27.82

    OdpovědětSmazat