Za 3 a půl roku jsme na blogu CBArchitektura prezentovali 14 školních projektů na konkrétní místa v Českých Budějovicích. Některé jsme sami navrhovali a jdeme tak s kůží na trh, některé jsme iniciovali a konzultovali, u dalších jsme nebyli, ale připadaly nám kvalitní.Všechny projekty mají několik společných znaků. Zabývají se místy, která architekti považují za nejproblematičtější, především pak v těsném okolí historického jádra (nejčastěji Senovážné náměstí). Cílem většiny projektů bylo doplnit stávající fungující strukturu města. Převládají stavby s veřejnou funkcí (muzea, galerie, knihovna, školy).
Tyto projekty si nekladou za cíl realizovat konkrétní stavbu, spíše se snaží upozornit na problémy, hledat možná řešení a iniciovat diskuzi. Některá města se školami architektury cíleně spolupracují. Má to totiž několik výhod. Získáváte názory od mladých lidí, kteří ještě nejsou tolik zatíženi pravidly. A jediné, co vás to většinou stojí, je váš čas (a samozřejmě i spoustu času studentů a pedagogů). Studentskými pracemi samozřejmě nemůžete nahradit architektonickou soutěž, nebo výběr architekta pro realizaci záměru. Můžete však získat kvalitní analýzu, která vám pomůže definovat konkrétní zadání.
Cílem, ke kterému směřovalo dvousemestrové snažení je navrhnout dům, budovu, která bude vnímána jako ikona, symbol určitého města. Svou podobou, konstrukčním a materiálovým řešením, svou náplní má vyvolávat pocit unikátnosti i jedinečnosti a stát se reprezentativní dominantou okolního urbanizovaného prostoru.
Základním motivem bylo vytvořit dům, který by svojí flexibilitou obstál v kontextu technologického vývoje knihovnictví v 21.století. Nejedná se tedy o monofunční skladiště knih, ale prostorový koncept, který slouží k setkávání a výměně informací.
Práce dává do souvislosti tři proluky v centru Českých Budějovic. Řešená místa se dotýkají hranice původního opevnění a čekají na nové využití. Dvě „náměstí“ a jedna „ulička“. Tyto veřejné prostory ztělesňují nepochopení města, i samotných významů slov „náměstí“, „ulice“, „veřejný prostor“, „městská zeleň“.
Konkrétní příklad doplnění jednoho z nevyužitých míst historického centra Českých Budějovic - proluky ve vnitřním městě. Doplněnou strukturou města je obnovena část úzké Hradební uličky. Projekt ukazuje konkrétní princip zacházení s místem, které bylo kdysi plnohodnotným obytným místem města - zatímco dnes je to prázdný prostor a proto využívaný pouze na parkování aut - podobně jako Mariánské a Senovážné náměstí.
Náměstí na prstenci bývalých městských hradeb, které ani není náměstím. Je prolukou, nedokončeným městským prostorem, který ovládá křižovatka a několik významnějších budov, jako je Jihočeské muzeum, nebo kulturní dům Metropol. Jen o kousek dál kulturní okrsek doplňuje spolkový dům Slavie a Jihočeské divadlo. Plocha náměstí je dodnes pozůstatkem doby minulé, jen místo sochy Lenina zde parkují automobily. Po asanaci Rybní ulice byla zatrubněna i Mlýnská stoka. Majestátné průčelí Jihočeského muzea se otevírá do rozlehlého veřejného prostoru, vstup má však z druhé strany. Město vlastní sochy a různé plastiky, které jsou umístěny v depozitáři a neexistuje pro ně adekvátní prostor.
Role Domu umění na poli přibližování soudobé architektury české společnosti je významná, a proto jsem se rozhodl prověřit možnost dalšího posílení pozice této instituce zpracováním projektu pro její nové sídlo. V rámci předdiplomního projektu bylo cílem prověřit možnosti různých lokalit ve městě a na základě toho posléze zpracovat diplomní projekt na jednom vybraném místě (letní semestr 2013). Každý dílčí projekt v daných lokalitách klade důraz na veřejné prostory města a snaží se zvyšovat jejich kvalitu.
České Budějovice jsou historickým jihočeským městem ležícím na soutoku řek Vltavy a Malše. Historické jádro je proslulé svým gotickým urbanismem v čele s rozlehlým čtvercovým náměstím. V centru města či v jeho těsné blízkosti je řada nepříliš optimálně využívaných lokalit s velkým potenciálem, jejichž přestavbou může dojít ke zvýšení kvality veřejného prostoru města a ke zvýšení hustoty zastavění, což v konečném důsledku může přispět ke zpomalení trendu suburbanizace. Prostřednictvím diplomové práce jsem se rozhodl pokusit definovat tyto lokality a iniciovat veřejnou diskuzi nad jejich podobou
Kunsthalle v Českých Budějovicích se nachází v centru města mezi významnými budovami – Jihočeské divadlo, Jihočeské muzeum, DK Slavie či Biskupské gymnázium. Dalo by se říci, že se jedná o kulturní roh města.
Významnou roli zde hraje nábřeží s pěší promenádou, které podporuji umístěním hlavního vstupu a krytého před prostoru s dřevěnou palubou, sahající až na řeku. Ulici podél divadla a Kunsthalle ponechávám pouze pro pěší. Význam tohoto pěšího prostoru podporuje galerijní ateliér, který je možné otevřít a s tímto prostorem propojit.
Nové centrum současného umění a architektury by mělo potenciál a tvář kulturního dění v Českých Budějovicích více umocnit. Nejen výstavní plochou, ale i soustředěným místem pro setkávání kultury-chtivých občanů.
Centrum současného umění a architektury vzniká na místě tzv. ´kulturquartier´ - mezi významnými kulturními instituty Český Budějovic- Jihočeským muzeem, Jihočeským divadlem a kulturním domem Slavie.
Spojení města a gelerie. Dům začal vznikat základním vymezením v prostoru, ve kterém se pohybuji. Obklopena vysokými historickými objekty v blízkosti řeky a nedaleko náměstí.
Nechala jsem vyrůst tři stěny a stanovila jsem si zásady uzavřenosti a otevřenosti k okolí. Potřebovala jsem územím projít a uzavřít ho zároveň. Pohybuji se někde mezi městem a galerií. Na stávajícím místě funguje travanaté městské prostranství využívané k sezení a odpočinku. Bylo důležité nezastínit objektem účel místa.
Místo jsem rozdělila na tři prostory s různými funkcemi s odlišnými atmosférami a rozdílnými vstupy.
vnitroblok a jeho dům. od začátku vnímám vnitroblok jako zásadní a stěžejní téma projektu. fasáda doulice je jeho logickým vyústěním. blok vnímám jako osadu, vesnici se svoji poetickou atmosférou. skrze vnitroblok prochází komunikace pasáží. abych zachoval atmosféru vstupuji analogicky s domem, který není založen na vytváření prostorů uvniř, ale kolem. insparací se stala “zeď”, která formuje a vytváří prostor. místo pasáže zpřístupňuji blok tím, co je v budějovicích typické. prolukou. proluka je chyba města. v budějovicích se stává komunikací. degraduje. z chyby se stává zvyk. to co lidé znají, to užívají. dům je pevný a vážný do ulice, uvnitř se otvírá. okna do ulice mají řád, uvnitř ho ztrácí. dům je určen mladým. co-working centrum, pronajímatelné dílny, tržnice, startovní a studentské bydlení. pohledový beton jako materiál umí stárnout. dům chce stárnout. dům se snaží být méně než městem. je jím tvořen a formován.
Hlavní motivací při návrhu mateřské školy bylo doplnění kompaktní struktury historického jádra a vytvoření charakteristických prvků, jako je ulička, zákoutí, vnitřní dvory a zahrady.
Hmota mateřské školy má půdorysný tvar ozrcadleného písmene L a její delší část je orientována podél Hradební uličky, kterou tímto nově definuje.
Škola je po své délce rozdělena na dva různé světy. Jeden je přimknut právě k Hradební uličce a tvoří ho různě vysoké objemy tříd, sociálek a servnisních prostor, které uliční frontě dodávají drobnější měřítko. Členitost je podpořena nahodile rozmístěnými čtvercovými okny. Pevné a uzavřené hmoty tříd mají navozovat pocit intimity a soustředěnosti. Zároveň fungují jako jakási hradba, která chrání vnitřní křehký svět.
Ten je naopak tvořen dlouhou otevřenou chodbou, která se stává společným předělovacím prostorem mezi třídami a zahradou. S tou je opticky propojen velkými okny a zápražím, které se odkazuje na typické polouzavřené dřevěné pavlače historických domů.
- prostor po zmizelém domě, díra do náměstí a prázdná fasáda do ulice
- podivně ohraničené či neohraničené náměstí se skrytou krásou a tichem, s dominantami kostela, věže a renesanční solnicí
- obnovení průchodu mezi domy - třetího vstupu do náměstí
- klidná hmota domu do náměstí, výrazná dominantní fasáda do křižovatky viditelná z dálky ulicí
- místo pro meditaci, rozjímání a pití dobrého čaje
-zděný, bíle omítnutý dům, vnitřní terasa a točité schodiště
Do prázdného prostoru v severní části náměstí navrhuji budovu hostelu, který půdorysně navazuje na původní stavbu a zachová průchod na náměstí. Funkce hostelu je pak krokem k podpoře turismu a života v historickém jádru a vytváří místo pro ubytování mladých lidí, které zde v současné době chybí.
Text / Tomáš Zdvihal / průvodní zprávy autorů
Žádné komentáře:
Okomentovat