Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu budovy centra s domovem pro seniory se zvláštním režimem, s byty zvláštního určení a s prostory pro poskytovatele sociálních služeb na pozemcích bývalých garáží ZZS Tábor v prostoru před nemocnicí.
Vyhlašovatel: Město Tábor / více: http://www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/centrum-pro-seniory-v-tabore-1
Zásadním tématem zadání pro nás bylo hledání způsobu, jakým snoubit to, že domov seniorů je pro své obyvatele domovem a místem dožití a zároveň nemocnici podobnou institucí. Může se starobinec stát něčím jiným než starobincem? Co pěkného může být na životě v postupně umírající komunitě? Co obyvatele domova motivuje, jaké věci je baví? Jak se s tím srovnává personál, který se o seniory stará?
Odpověď nacházíme v klidné formě domů i interiérů, v jasných a přehledných dispozicích, v široké škále prostorů, které se nenápadně nabízí k využití. Chodby, které jsou průvodním znakem podobných zařízení, krátíme jejich zalomením na nejmenší možnou míru, rozšiřujeme je o možnosti posezení u oken, která je zároveň prosvětlují. Chodba se prolíná se společenskými místnostmi, stává se zároveň na každém patře i foyer, do kterého jsou otevřeny sesterny. Nabízíme snadno přístupné venkovní terasy a v přízemí zahradu s altánem v rámci kontrolovaného areálu. Jako architekti můžeme vytvořit příjemnou kulisu života.
Dům s pečovatelskou službou může svoji „instituci“ potlačit výrazně více. Může být podobný studentské koleji se společenským zázemím či pensionu. I proto jsme rozdělili celkový program ve dví. Pohodlná chodba, menší garsoniéry s lodžií, v přízemí společenská místnost s možností projít do vlastní zahrady a zde opět altán.
Při navrhování všech pokojů ať už domova seniorů tak u domova se pečovatelskou službou myslíme na to, že jakýkoli přesun jeho obyvatele z jednoho pokoje do jiného narušuje pocit domova, jistoty. Navrhujeme proto všechny pokoje bezbariérové. Navrhujeme je takové, aby i v pokojích domova s pečovatelskou službou bylo možné poskytnout veškerou nutnou dlouhodobou péči, bez zásadních změn uspořádání pokoje.
Denní stacionář znamená pravidelný rytmus příjezdů a odjezdů, přísun podnětů. Proto je také v čele stavby domova s pečovatelskou službou, tak aby byl hned „na ráně.“ Přístupný stejně jako všechny další části souboru z piazzety, kterou si dvojice domů mezi sebou vytváří, na kterou se otevírají jeho společenské místnosti.
Dvojice domů vytváří řád, který v jejím okolí chybí. Vůči okolí se jasně vymezuje, ale neuzavírá se. Pevně se staví k příjezdové ose nemocnice, řadám parkujících aut i ulici kapitána Jaroše a na jihovýchod se otevírá do jasně definovaných zahrad. Které jsou z části přiřazeny domům a z části přístupné i veřejnosti, návštěvníkům denního stacionáře i obyvatelům domů. Uspořádání umožňuje v budoucnosti postavit další budovu komplexu v jeho jihovýchodním cípu na místě dnešní trafostanice a veřejného parku. Uspořádání to umožňuje, ale také to zvládne bez ní.
V okolí komplexu se pokoušíme obnovit zamýšlený a ztracený řád příjezdu k nemocnici. Prostředkem nám jsou především stromořadí, nové uspořádání parkování, nová osa pohybu mezi novým komplexem a G centrem. Pokud bychom mohli, rádi bychom nechali zakopat teplovod, prořezat lesopark a opravit Kozí stezku, drobnosti předpolí nemocnice degradují, potvrzují periferii.
Odhadovaný rozpočet stavby přesahuje uvažovanou hodnotu 90 milionů korun. Nemáme ovšem pocit, že bychom plýtvali prostorem či extravagantním konstrukčním řešením. Navrhujeme racionální a jednoduché domy, které přiměřeně využívají možnosti místa a zadání.
Dispoziční řešení domů umožňuje volit mezi aktuálně výhodnějším konstrukcí. V tuto chvíli navrhujeme vyzdívaný monolitický skelet. Domy jsou omítané. Důležitá jsou řešení detailů, která dům zprostředkovávají svým obyvatelům – dobrá podlaha, materiál dveří, světla, klika, …
Text / re:platforma
Žádné komentáře:
Okomentovat