21. 2. 2017

OTTA: Rekapitulace soutěží 2016

OTTA: Rekapitulace soutěží 2016 / 23. února 2017, od 16 hodin / ČKA, Josefská 34/6, Praha 1


Rok 2016 by se dal nazvat rokem architektonických soutěží. Bylo jich vyhlášeno nejvíce v historii. Počet 54 soutěží výrazně převyšuje uplynulé roky. K tomuto počtu se přiblížily snad jen roky 2013 a 2014, kdy bylo vyhlášeno zhruba 40 architektonických soutěží. Pro srovnání s rokem 2015 to pak bylo jen 25 soutěží.

Mezi vyhlašovateli architektonických soutěží byla jak velká, tak menší města. Jednu z významných investic se rozhodl formou architektonické soutěže realizovat také Liberecký kraj. Většina zadání architektonických soutěží se přitom týkala úprav veřejných prostranství či náměstí. Soutěžily se však i územní plány měst. Vyhlášeno bylo také několik výtvarných soutěží na památníky a další díla ve veřejném prostoru.

14. 2. 2017

PRŮVODCE ARCHITEKTUROU / Úvodní text Petra Leška



Je mi ctí, že mohu přidat úvodní slovo k průvodcům architekturou Jihočeského kraje a Horního Rakouska zaměřených na veřejné stavby. Publikace tohoto druhu totiž v ČR neexistuje a její absence se zásadně projevuje v nízké kvalitě veřejných staveb.

Je s podivem, že v době superpočítačů a statistických úřadů chybí data, která by kvalitativně hodnotila veřejné stavby. Podle mých znalostí neexistuje zpětná vazba a poučení z dobrých i špatných příkladů. Je to nepochopitelné, když si uvědomíme, kolik veřejných prostředků se investuje a jak veřejné stavby zásadně vytvářejí prostředí, ve kterém prožijeme své životy. Státní instituce se o to nezajímají. Samosprávy většinou spoléhají na konkrétní osoby, že potřebnou zpětnou vazbu provedou „samy v sobě“, aby se za deset let zjistilo, že většina dat je skartována. Česká komora architektů vede od svého vzniku v roce 1993 statistiku architektonických soutěží, ale velmi obtížně získává data z realizací na základě těchto soutěží. Veřejné stavby vzniklé bez architektonické soutěže pak nemá šanci vůbec registrovat. Existuje několik výběrových sborníků, které vznikly často k tematickým výstavám, ale jsou velmi roztříštěné. Architekti většinu kvalitních realizací v ČR znají, ale mají k nim minimum faktických údajů. Tristní situace je směrem k veřejnosti, úředníkům a politikům, kteří podle mne srovnání a zdokumentované příklady dobré praxe postrádají zcela.

PRŮVODCE ARCHITEKTUROU / Úvodní text


„Architektura se nedá naučit. Architektura se musí vidět. Člověk se však může naučit dívat na architekturu.” / Alvaro Siza

Spolek CBArchitektura vznikl na konci roku 2011 v Českých Budějovicích jako reakce na diskuse, které jsme vedli s kurátorem Michalem Škodou a kunsthistorikem Hynkem Látalem kolem architektonických výstav, pořádaných v místní Galerii současného umění a architektury. Galerie dlouhodobě prezentuje vynikající české i zahraniční umělce a architekty, což samozřejmě dává možnost srovnání a přemýšlení o tom, v jakém stavu je současná česká architektura a kam se dostala za několik posledních desetiletí. Toto srovnání ukazuje na několik obecných závěrů. Zaprvé, standard veřejných staveb, veřejných prostranství a obecně dlouhodobý plán, jak stavět město a obec, u nás stagnuje. Zadruhé, naše ekonomická situace, především co se týká prostředků na investice, je stále výrazně horší. A zatřetí, a to je pozitivní, i v tomto prostředí je možné individuálně dosahovat překvapivě dobrých výsledků.