Nasednout u pařížské opery, proplést se přes několik tříproudých bulvárů na Place de la Republique k Louvru a skončit na Champs-Élysées. To byla první jízda na kole po Paříži, nebo spíše křest ohněm. Jak v reálu funguje cyklodoprava v jednom z největších evropských měst?
Paris Vélib' (vélo liberté – cyklistická svoboda)
Systém sdílení kol v Paříži funguje od roku 2007 a je v současnosti druhým nejrozsáhlejším na světě (po čínském Hangzhou). Systém tvoří zhruba 20 600 bicyklů, 1450 stanic, které jsou v centru města rozmístěny po zhruba 300 metrech, o které se stará 285 zaměstnanců. Celou tuhle srandu financuje reklamní společnost JCDecaux, která má na oplátku exkluzivní kontrolu nad 1628 billboardy. Toho by se u nás dalo také využít, pokud by billboardy spravovaly obce a ne soukromé firmy (alespoň tak je tomu v Paříži).
Za 29€, tedy 700 korun, získávají pařížané jedinečnou šanci jezdit po městě na parádním kole, o které se nemusejí vůbec starat. Systém však myslí i na turisty, jednodenní karta stojí 1,7€ a týdenní 8€, takže jde o nejlevnější způsob dopravy po Paříži (je výhodnější si tiket koupit přes internet, než na místě zjistit, že vaší kreditní kartu stojan nebere). Systém funguje tak, že zapůjčení kola máte na 30min. zdarma, platíte až za další půlhodiny, nebo nevrácení kola.
A zde je pár postřehů:
- Vzhledem k velkým vzdálenostem toho po Paříži za půl hodiny moc neujedete. My jsme to tedy dělali tak, že po půl hodině jsme kola vrátili, počkali pár minut a ta samá kola si půjčili znovu a jeli dál. Můžete takhle fungovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Pařížané jezdí hodně rychle, to asi aby za tu půlhodinu dojeli co nejdál.
- Paříž není vysloveně cyklistické město, nehledejte tu ulice vyhrazené pouze cyklistům. Cyklisté fungují spolu s chodci a automobily ve zvláštní symbióze, kdy se zdá, že cyklista má největší přednost.
- Aby bicykl mohl fungovat jako plnohodnotný dopravní prostředek, musí být provedena určitá dopravní opatření. V Paříži mají díky širokým bulvárům sdílené pruhy pouze pro cyklisty a autobusy. Kde to nejde, tam jsou barevně vyznačené pruhy na chodníku, nebo vůbec nic, ale na každé křižovatce je preferenční cyklosemafor, čili víte, že s cyklistou se tu počítá všude.
- Zácpy jsou v Paříži asi podobné jako v době bez kol, čili tento systém dopravu samozřejmě nevyřeší, ale kdo jede na kole, netvrdne v koloně a je suveréně nejrychlejší. Zajímavostí je, že jednotlivé stanice stojí většinou na místě zrušených parkovacích míst.
- Je pravda, že například v Praze by tento systém asi nikdy nefungoval. Zaveden je pouze po Karlíně a asi tušíte proč. Centrum města by se ráno zaplnilo bicykly z okolních čtvrtí, které jsou na kopci a horko těžko by se dostávaly zpět. Na takovém Montmartru kola také nehledejte. České Budějovice jsou však naprosto ideální.
- Pařížská kola jsou nesmírně pohodlná, bezpečná (například svítí nonstop díky náboji v předním kole), okapotovaná a na městské kolo krásně jedou. Zároveň jsou často píchlá, mají spadlý řetěz, nebo zasouvající se sedlovku. Ráno máte v okrajových čtvrtích problém kolo najít a v centru naopak problém zaparkovat. Stanoviště vám však ukáže stav na okolních stanicích a přidá vám 15min. navíc na zaparkování jinde.
Text / Tomáš Zdvihal
Žádné komentáře:
Okomentovat