Milk&Honey 9 / Vorarlbersko

Článek převzatý z časopisu Milk&Honey 9

autor: Tomáš Zdvihal

Daleko od velkých metropolí, mezi údolím Rýna a Arlberským průsmykem, se v posledních třiceti letech vyvinul jeden z nejzajímavějších a nejdynamičtějších regionů evropské architektonické scény. Druhá nejmenší spolková země v Rakousku, počtem obyvatel spíše větší město, těží ze silného respektu k přírodním zdrojům, kterým je především zdejší dřevo a regionálním řemeslům, zejména tesařské tradici. Na druhé straně je Vorarlbersko velmi vyspělým průmyslovým regionem se zaměřením na kreativní odvětví, textil a stavebnictví a zároveň je průkopníkem v ekologickém myšlení. Kombinací tradičních a moderních přístupů vzniká unikátní stavební kultura, kdy je 20% veškerých novostaveb ze dřeva a celých 66% energeticky úsporných. I díky tomu je dnes Vorarlbersko regionem s nejvyšším počtem dřevostaveb v Evropě.

v oblasti Bregenzerwald je u každé významnější stavby sloupek s informacemi, který je doprovázen tištěným průvodcem po jednotlivých obcích

Na území velikosti Šumavy v současnosti působí zhruba 60 špičkových architektů, kteří jsou druhou a třetí generací tzv. Vorarlberské stavitelské školy (Vorarlberg Bauschule). Jedná se většinou o místní rodáky, kteří vystudovali kvalitní univerzity v jiných částech země a následně se vrátili do svého rodného kraje. Pro jejich práci je společné, že nehledají jedinečnost, nebo výstřednost, ale soustředí se na jednoduchost formy i konstrukce a dokonalé zasazení do okolní krajiny. O to více se pak ve spolupráci s řemeslníky mohou věnovat špičkově provedeným detailům. 

komunitní útulna v bažinách nedaleko obce Krumbach od architekta Bernardo Badera

Klíčovou roli pro rozvoj architektury má veřejný sektor a vysoký standard, který nastavují při svých investicích jak spolková země, tak jednotlivé obce. Stavby financované z veřejných prostředků jsou ve většině případů zadávány formou vyzvaných architektonických soutěží, jejichž zadání vzniká za úzké spolupráce samosprávy a místní komunity. Důvěra veřejnosti v architekta se následně promítá i do soukromého sektoru, takže vás nepřekvapí skladovací hala, pila, nebo sýrárna z pera známého architekta. Architektura ve Vorarlbersku zkrátka zastává významnou společenskou roli, o čemž svědčí prostý fakt, že návrh každé čtvrté stavby je svěřen architektovi.

na tuto kapli vypsal místní zemědělec architektonickou soutěž, kde byl jako odměna sýr z vlastní produkce

Vztah komunity k současné architektuře nejlépe dokreslují náhodná setkání s uživateli těchto staveb, které jsme měli to štěstí potkat při loňské cestě po Vorarlbersku. Starosta obce Doren naprosto samozřejmě přispěchal do jejich školní budovy od architektů Cukrowicz Nachbaur pár minut poté, co mu zatelefonoval mladý uklízeč a hrdě nás celou stavbou provedl. Stejně jako uvaděčka Ženského muzea v Hittisau navíc vyjmenoval další stavby od týchž autorů v okolí, které stojí za to navštívit. I díky tomu jsme měli tu čest se setkat s dalším starostou, tentokrát v obci St. Gerold. Řadu odborných ocenění místního komunitního domu má pan starosta na stěně své kanceláře. Milým zážitkem byla rovněž návštěva školy ve vedlejší obci Blons, kde nás pan učitel nechal procházet po interiérech učeben, s úžasným výhledem na protější alpské štíty, přímo během výuky.

starosta obce Doren nás v sobotním odpoledni provází po budově základní školy od Cukrowicz Nachbaur Architekten

starosta malé obce St. Gerold je ve své pracovně obklopen architektonickými cenami za budovu komunitního centra od architektů Cukrowicz Nachbaur

Místní samospráva rovněž pečlivě dbá na energetické parametry konkrétní stavby, které ani tak nesouvisí s tloušťkou tepelné izolace v obvodové stěně, jako ve způsobu výběru dodavatelů a materiálu. Ve Vorarlbersku jsou si totiž vědomi, že 40% veškeré energetické zátěže pochází ze stavebního průmyslu. Soustředí se tedy na výběr lokálních dodavatelů a řemeslníků a především místního materiálu, kterým je u veřejných staveb nezřídka jedlové dřevo z obecních lesů. Místní firmy jsou schopné takové dřevo použít od konstrukce a fasády až po obklady interiéru, nábytek, nebo atypická okna. Takto zajištěnými materiálními a lidskými zdroji se minimalizuje energetická stopa a zároveň podporuje lokální trh práce. 

většina veřejných staveb je navržena v pasivním standardu a z místních ekologických materiálů

Tradiční řemesla mají ve Vorarlbersku a především v oblasti Bregenzerwald tak silnou základnu, že na přelomu století vznikla platforma Werkraum Bregenzerwald, která sdružuje více než 80 většinou rodinných podniků s bohatou tradicí. Tato platforma pořádá výstavy, soutěže a podílí se na odborné výuce další generace následovníků. Jedinečnost sdružení dokládá fakt, že v roce 2008 oslovili jednoho z nejlepších architektů současnosti, Švýcara Petera Zumthora, aby jim v malé obci Andelsbuch navrhl budovu ze dřeva, betonu a skla, která bude nejen prostorem pro expozici výrobků jednotlivých členů platformy, ale která sama bude ukázkou zručnosti lokálních firem. Mimochodem, v letošním roce se bude v Paříži rozhodovat o tom, zda-li se Werkraum Bregenzerwald stane součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Werkraum Bregenzerwald v Andelsbuchu od Petera Zumthora