16. 11. 2012

Totální suburbanizace


Touha po vlastním rodinném domě s dostatečně velkou zahradou je nezpochybnitelná a nelze ji změnit pouhou kritikou. Hodně však mohou změnit samotné obce kvalitními územními a regulačními plány, které zajistí uměřené rozrůstání do okolní krajiny. Pokud se podíváme konkrétně na příklad Českých Budějovic, tak ty díky odtrhnutí okolních obcí v 90. letech přišly o značnou část svého území pro další rozvoj. Katastrální území Českých Budějovic má pouhých 55,56km2, což je oproti podobně velkým městům (Liberec, Olomouc, Hradec Králové, Ústí nad Labem) polovina. Je tedy zřejmé, že urbánní rozvoj českobudějovické aglomerace ovlivňují především okolní malé obce, které však často postrádají dostatečnou infrastrukturu a služby, takže jsou stejně závislé na krajském městě.

Na mapě můžete vidět, jak by hypoteticky mohla vypadat aglomerace Českých Budějovic za dalších 20-50 let, pokud by touha po velké zahradě a nekontrolovaný růst okolních obcí byl silnější, než snaha o úsporu energií, trvale udržitelnou výstavbu, ochranu zemědělské půdy, nebo snížení dopravního zatížení.


České Budějovice mají podle posledního sčítání (k 1.1.2012) 93 620 obyvatel. Na území města je téměř 7000 rodinných domů, kde žije zhruba 22% obyvatel města. Pokud by zbylých 78% obyvatel žijících v bytových domech rezignovalo na kvality města a rozhodlo se pořídit si rodinný domek se zahradou za městem, rozrostla by se tzv. sídelní kaše o neuvěřitelných 24km2 (při průměrné hustotě 30 obyv./ha, což odpovídá současné zástavbě v okolí města).

Nejjednodušším řešením je samozřejmě zvýšení hustoty obyvatel. Ukázkovým příkladem může být zástavba v obci Zeleneč nedaleko Prahy. Stačila dohoda obce s developerem, výstavba podmíněná investicemi do rozšíření kapacity školy, komunikací, čistírny odpadních vod, kvalitní ulice, cyklostezky a veřejný prostor, plošně úsporné domy, včetně řadovek a hlavně dobrý starosta. Kvalitou služeb a veřejných prostor roste cena pozemků, nemovitostí i prestiž obce. Pak si samozřejmě můžete dovolit i menší území tzv. zahradního bydlení, ale nemělo by to být pravidlem. Například proto, že při hustotě 30 obyv./ha je jediným smysluplným dopravním prostředkem automobil.



Text / Tomáš Zdvihal

6 komentářů:

  1. Je to veliký problém. Ale nenapadá mě cesta z toho ven. Možná by tu touhu po spojení se zemí mohla vysvětlit kulturní antropologie? Pokud se k tomu přidá finanční faktor tj. jestliže jedinec disponuje dostatečným finančním kapitálem tak si zřejmě myslí, že si může dovolit vše na co mu onen kapitál stačí - tj. dosáhnout pudových tužeb na úkor jakýchkoli morální zodpovědnosti vůči společnosti. Tím chci říci, že to zde neřeší ani kvalitní architektura, neboť ta řeší tento problém logicky - zhuštěním. Ovšem zřejmě většina lidí touží po prostoru. Tak se táži zdali nemáte nějaký příklad kvalitní architektury řešící tento problém a zároveň ponechávající jedincům alespoň zdání prostoru, soukromí a komfortu?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mozna, ze lide touzi po vlastnim prostoru a soukromi, protoze jim ten verejny prostor nenabizi dostatecnou kvalitu(komfort). Nekde na hranici by mohl byt polosoukromy/poloverejny prostor. Neco k cemu mate vztah a zaroven slouzi vice lidem. Ten individualismus lze vypozorovat nejenom u rodinych domu, ale i u "singles" co bydli v jednom byte sami. Na jednoho cloveka pak pripada jedna lednicka, jedna pracka, jedna televize, jedno auto ... u rodinneho domu je to meritko treba jeden bazen. Proc lide potrebuji soukromy bazen? Proc soukrome kino? Proc soukrome detske hriste? to jsou vsechno dost asocialni veci. Ale jak rikate, to jsou otazky pro dalsi profese do diskuze a hledani souvislosti. MV

      Smazat
    2. Jinak typologie toho, co se stavi v Cechach je hrozne uzka. Vpdostate se smrskla na katalogove domy uprostred parcely a bodove bytove domy. V tomhle ohledu je skvelym prikladem Holandsko, kde na vysusenych poldrech vznikaji pomerne rozmanite priklady soucasneho urbanismu (ne vsechno se povede). Jedna z moznych cest je napriklad tato spoluprace mezi nejakym regulacnim planem a budoucimi uzivateli:

      https://www.youtube.com/watch?v=NSwtduhoHOU

      Smazat
  2. Je otázka, jak si vysvětlit tu touhu po prostoru, co si pod tím lidé představují. Obecně platí, že člověk se nejlépe cítí ve zřetelně definovaném prostoru, který naopak rozlehlý není, je intimní a člověk se v něm cítí bezpečně (v rámci města). Na tomto principu fungují jádra měst, vnitrobloky, česká náves, dvory uvnitř stavení za branou. Zřejmě proto si dnes lidé ohraničují své rozlehlé zahrady hradbou tůjí.
    Možná pokud se lidé opět naučí používat veřejný prostor, nebudou tolik toužit po velké zahradě, která přináší pouze kvantitu a ne kvalitu.
    Skvělý příklad je několik variant souboru Thalmatt ve Švýcarsku od Atelieru 5, ale většina čtenářů by mě asi ukamenovala, protože by jim chyběla ta rozlehlá zahrada... Přesto to splňuje přesně ty vaše požadavky na prostor, soukromí a komfort. TZ

    OdpovědětSmazat
  3. Směřování k lepšímu stavu tedy vede pouze skrze proces regulace (jako kompozit vycházející z potřeb a chování společnosti zpracovaných odbornými disciplínami), která lidem příliš nevadí (tj. nebrání jejich možnostem, které zasadí do platných regulí), ale naopak chrání či dokonce zhodnocuje stávající veřejné prostředí (nadřazeného ostatním - polo a soukromím).
    Tím by tato regulace měla zaručit správné směřování veřejného prostoru, který se bez ní (aneb čeho jsem svědky v tuzemsku) stává nestabilním (nejasně definovaným - čemuž přispívá i pichlavé téma o odstupech domů)a lidé tak více utíkají do svého jediného jistého bodu - soukromí? Jakože takto mi to dává smysl a zní to krásně. Oříškem je udělat zde tu regulaci tak aby se v ní lidé cítili svobodní.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Prvním krokem by mohlo být to, že přejmenujeme regulační plán např. na zastavovací plán (jako to říká architekt Pavel Hnilička a další, kteří se v této problematice pohybují). Pak by možná přestal svým názvem odrazovat. On by totiž neměl regulovat, ale iniciovat. Iniciovat kvalitu, samozřejmě na základě nějakých regulativ, ale především pro veřejný prostor. O to méně by měl regulovat tu soukromou část. Roman Koucký říká, že pokud dáte do územního plánu povinnost na určité území zpracovat regulační plán, tak v podstatě vytvoříte stavební uzávěru, protože v dnešní době je RP u nás téměř neprojednatelný. TZ

      Smazat