Postřehli jste? Veřejnost už zná budoucí podobu Jihočeské vědecké knihovny na Lidické třídě v Českých Budějovicích. Ve hře, a to doslova, však bylo více návrhů na dostavbu budovy. Nejlepší z nich určila architektonická soutěž. TEXT: DAVID NEBOR FOTO: PAVEL DOLEJŠÍ A ARCHIV - ČASOPIS BARBAR 06/2017
Budova Jihočeské vědecké knihovny stojí v čele Lidické třídy v Českých Budějovicích od roku 1975. Původně sloužila jako Muzeum dělnického revolučního hnutí, knihovnou se stala až po sametové revoluci roku 1990. I přes kvalitní konstrukci budovy odhalil čas její nedostatky. Po více než pětadvaceti letech provozu je technický stav knihovny neuspokojivý. Navíc potřebuje rozšířit plochu k volnému výběru knih, tak k jejich skladování. Proto se vedení Jihočeské vědecké knihovny rozhodlo zadat soutěž o návrh na dostavbu budovy.
Soutěž odstartovala 7. října minulého roku. Ve stanovené lhůtě organizátoři obdrželi šestadvacet žádostí o účast, z nichž vybrali šest soutěžících (čtyři české, po jednom z Rakouska a Slovenska). Ti do Vánoc odevzdali kompletní návrhy. Letos zasedla porota a anonymním hlasováním určila vítěze. Se zadáním se nejlépe vypořádal brněnský ateliér Kuba & Pilař architekti s.r.o. Dvojice architektů získala 1. cenu s odměnou 300 tisíc korun. Projekt nyní čeká na získání evropských dotací, dostavba však dříve než za dva roky nezačne.
SOUTĚŽILO A SOUTĚŽÍ SE
Architektonická soutěž není v Jihočeském kraji nic neobvyklého. Podoba hned několika českobudějovických veřejných staveb vzešla právě tímto způsobem. Z nedávné doby lze zmínit komunitní centrum Máj. Autoři z SLLA Architects se vyznamenali velice praktickým řešením, kde stavba nemá hlavní vchod – všechny její součásti (i ve vyšších patrech) jsou dostupné zvenku díky schodištím po obvodu. Kromě komunitního centra byl v roce2014 realizován i Park 4Dvory na území bývalého vojenského cvičiště. Výhodnou pozici mezi dvěma sídlišti a Vrbenskými rybníky nejlépe využili M&P architekti a David Prudík. Park se chlubí skateparkem a mnoha prvky pro děti, jejichž rodiče na ně mohou dohlížet z kavárny. Ta, aby korespondovala s okolím, tvoří vyvýšeninu posetou trávou, přes niž vede chodník.
Interiér synagogy ve Čkyni, radnice v Kardašově Řečici, dům s pečovatelskou službou v Písku, náměstí T. G. Masaryka v Táboře nebo sportovní areál Blanice ve Vodňanech. To jsou příklady dalších jihočeských míst, za jejichž podobou stojí architektonická soutěž. Více jich zachycuje nová publikace Miroslava Vodáka a Tomáše Zdvihala (spolek CBArchitektura) s názvem Průvodce architekturou/ Jihočeský kraj a Horní Rakousko: Příklady dobré praxe 1990–2016. „Cílem je inspirovat k návštěvě staveb, které reprezentují současnou architekturu, a přemýšlet o procesu, který vedl k jejich vzniku,“ představuje Vodák svůj počin. A doplňuje, že právě díky architektonickým soutěžím získává investor návrhy, které předkládají konkrétní řešení stavby – konstrukční, vzhledovou a funkční.
POVEDENÝ ROK?
Loňský rok byl na architektonické soutěže skutečně bohatý. V souladu s podmínkami České komory architektů (ČKA) jich bylo vyhlášeno celkem 54. To je na české poměry výborný výsledek. Dokonce nejlepší za posledních 25 let, tedy v době, kdy ČKA soutěže sleduje a rozhoduje o jejich regulérnosti. Vysoký podíl na tom měly soutěže o úpravu veřejných prostranství. Zajímavostí také je, že se poprvé soutěžilo ve všech krajích České republiky. Nejvíce soutěží, deset, se uskutečnilo v Praze. Naopak v Olomouckém, Libereckém a Karlovarském kraji to bylo pouze jednou. Jihočeský kraj se za rok 2016 chlubí třemi sou těžemi, což přibližně odpovídá republikovému průměru.
Jenže podle odborníků je to pořád málo. Architektonické soutěže totiž dnes tvoří minimální podíl na celkovém počtu výběrových řízení. V roce 2016 nabyl hodnoty pouze 1 %. Dalším faktem je, že zaostáváme za jinými evropskými státy. „Většina veřejných zakázek u nás se zadává výběrovým řízením o nejnižší cenu projektových prací, a v podstatě nikdo nehodnotí kvalitu výsledné stavby. To vede k degradaci obecné úrovně architektury a celé profese, protože stavějí ne ti nejlepší, ale ti nejlevnější,“ objasňuje situaci Miroslav Vodák a dodává, že ideální počet by byl 100 až 200 soutěží za rok. Jen pro porovnání: ve spolkové zemi Horní Rakousy bylo od roku 2010 vypsáno 128 soutěží, v Jihočeském kraji jen 29. Přestože jsou Horní Rakousy větší rozlohou i mají vyšší počet obyvatel, propast mezi nimi a Jihočeským krajem je markantní.
STRACH A NEINFORMOVANOST
Přitom ČKA považuje architektonickou soutěž za nejkvalitnější způsob výběrového řízení. Za „nesoutěživostí“ z části stojí ale i někteří architekti. „Většina dobrých architektů se soutěží účastní. Naopak se jim brání ti méně kvalitní, jejichž výhodou je levnější cena projektu anebo mají dobré kontakty u ,svých‘_zadavatelů,“ doplňuje Vodák. Méně tradiční způsob výběrového řízení zvolila městská rada Jindřichova Hradce. Tamní náměstí Míru chvílemi připomíná parkoviště. Radnice usoudila, že v otázce jeho revitalizace je pro ni prioritní názor veřejnosti. Z několika návrhů zúžila výběr na dva (o jejichž kvalitě se vášnivě diskutovalo například na facebookové stránce Archwars). O vítězném poté nechala hlasovat obyvatele města formou ankety. Již v jejím průběhu doplnila ještě návrh třetí. Za dva týdny z ankety vzešla vítězná studie. Celou záležitost zkritizovala například jindřichohradecká Strana zelených. Té se nelíbí celkové provedení a průběh ankety a vyzývá také k vyhlášení skutečné architektonické soutěže. Stejné výhrady jsou obsaženy v petici proti výsledku ankety, která vyčítá městu, že se transparentní soutěži vyhýbá. !
Žádné komentáře:
Okomentovat