11. 8. 2013

Moderní Budějovice 10 / MF DNES




Mariánské náměstí bychom neměli nazývat náměstím. Nejen o tom mluví architekt Mirek Vodák v posledním dílu seriálu MF DNES. Máte za sebou devět dílů seriálu o Českých Budějovicích, architektuře, životu lidí ve městě a dalších souvislostech. Jaký jste zaznamenal ohlas?

Drtivá většina reakcí je pozitivních, i když se někdy jednalo o trochu kontroverzní témata. Snažím se psát o potenciálu současné architektury, o významu kvalitního veřejného prostoru a když kromě definování problému nabídnu i nějaké smysluplné řešení a otevřu tak téma pro diskusi, tak nevidím důvod k negativní reakci.

Které z probíraných témat je asi nejplačivější a mělo by se na něm pracovat?

Kvalita veřejného prostoru a veřejných staveb. Mariánské a Senovážné, která už 60. let nefungují. Dále vztah města a krajiny, což je problém a nakonec řeky a parky, což je příležitost.

Pravidelně se s kolegy s CBarchitektury snažíte upozorňovat na některé nešvary a nebo na možnost řešení určitých problémů? Vyčítá vám to někdo?

Naopak jsem překvapený, jak pozitivní odezva byla na některé „projekty“. Kupodivu se nejednalo o stavby za stovky milionů, ale drobné zásahy ve veřejném prostoru, které by s podporou města šly snadno realizovat. Hodně lidí mi řeklo, že si začali více všímat svého okolí a sami nám pak posílají témata a obrázky dobrých i špatných řešení.

Podařilo se vám už něco prosadit nebo změnit? Nebo jen narážíte na to, že něco nejde?

Jako architekti víme, jak je celý proces stavby složitý. Na druhou stranu bez konkrétních cílů a termínů se realizace odkládají na neurčito. Každopádně město uspořádalo za rok čtyři architektonické soutěže a je jenom na něm, zda v tomto trendu bude pokračovat, respektive co skutečně postaví. Spolupracujeme s tím, kdo má zájem a několik politiků a dokonce i soukromníků ho evidentně má, nejenom v Budějovicích. Ale primárně nám jde o ten proces, který vede k zadání stavby z veřejných prostředků.

Pokud byste měl takovou moc, co byste v Budějovicích změnil?

Dal bych Rejnoka do centra. Když jsem psal o pozitivním přístupu, tak v tuhle chvíli kriticky a otevřeně říkám, že co se týče rozvoje města, tak budějovičtí občané a jejich politici zatím nemají žádnou společnou vizi. Kromě dostavby dálnice, což není vize, ale technický a finanční problém. Nemáme fungující strategický plán propojený s územním plánem a neexistuje návaznost na rozpočet města, což jsou tři nejdůležitější dokumenty pro dlouhodobý úspěšný rozvoj. A kdybychom je měli, tak Rejnok nikdy neskončil na periferii.

Na čem může naše město stavět? Jak by bylo možné zvýšit jeho atraktivitu pro turisty?

Základem je podporovat silné stránky města a stavět nejlepší domy na nejlepších místech. Dejte turistům důvod, aby tu zůstali. Historické centrum je naše perla, Senovážné náměstí jako kulturní okrsek, Marianské náměstí pro byznys, Lannovka jako korzo a kolem řeky obytné městské parky a veřejná sportoviště. To je všechno, co potřebujeme a jde to postupně udělat v jednotlivých krocích, pokud se na tom shodneme. Ten základ tu je, navíc podpořený světoznámým názvem města.

Jak si představujete České Budějovice za 50 let? Historické jádro se asi moc nezmění, ale co lokality, které je možné dále rozvíjet, jak budou vypadat?

V územním plánu jsou popsány dvě varianty rozvoje. Utopická a dystopická. Doufám, že dřív nebo později se vydáme směrem jako například sousední Rakousko. Kdybych tomu nevěřil, tak tu projektem CBArchitektura neztrácím čas. Ze všeho nejdůležitější je přestat Budějovice vnímat jako shluk budov a mezi tím silnice. Musíme si uvědomit, že město je ve skutečnosti z masa, ne betonu.

Bude počet obyvatel klesat a dále posílí satelity? Jak dlouho to vydrží infrastruktura? Nebo se to ustálí, protože mnozí už vědí, že život ve městě je v mnoha ohledech výhodnější?

Pokud nevytvoříme příjemné město pro každodenní život, tak budou dál odcházet pryč a dojíždět zpátky. Dojde k rozpadu městské struktury, což bude mít negativní sociologické, ekonomické a ekologické souvislosti. Nestavme město na kvantitě, ale na kvalitě a pak nemusíme zabírat volnou krajinu. Je to mnohem chytřejší a výhodnější.

Jak a kdy vznikl projekt CBArchitektura?

Začínali jsme ve dvou / Mirek Vodák a Tomáš Zdvihal / zhruba před rokem a půl, kdy jsme měli pocit, že deset let bez kvalitní veřejné stavby a hlavního městského architekta není náhoda, ale systematická chyba v uvažovnání našich zastupitelů. Řekli jsme si, že když o tom začneme veřejně mluvit, můžeme to změnit, což se částečně podařilo.

A jak to vypadá dnes?

Dnes máme občanské sdružení, ve kterém je 5 architektů a kromě aktivit kolem blogu a facebooku pořádáme přednášky a dlouhodobý projekt Piknik ve veřejném prostoru, který podporuje i město. Hodně akcí vzniká ve spolupráci s kurátorem Domu umění Michalem Škodou, který na výstavy do Českých Budějovic dokáže dostat vynikající architekty.

Co je vaším cílem? 

Propagace současné architektury a spolupráce s lidmi, kteří mají podobný zájem. Myslíme si, že povědomí veřejnosti o tom, co je to architektura a co je práce architekta, je velmi malé. Problémem není nedostatek financí, ale nedůvěra společnosti k naší profesi. Po tom, co se tu staví v posledních 60ti letech, se ani není čemu divit. Například srovnání s první republikou je více než tristní. Ale je na čase přestat se vymlouvat, že to jinak nejde a začít o tom mluvit. Snažíme se tedy ovlivnit současnou architekturu našeho města a podílet se na dlouhodobějších vizích, vytvářet povědomí o problémech a příležitostech, vést veřejnou debatu.
 
Nějaký konkrétní příklad?

Nedávno mě zaujal třeba tento text na webu budějovického sdružení Domovina a ještě víc mě překvapila veskrze pozitivní reakce na něj, kdekoliv jsme ho citovali.

"Jsem rodilý Budějčák, ale dvacet let jsem žil v Praze. Před několika lety jsme se s manželkou rozhodli žít v Českých Budějovicích. Mám to město rád a cením si, že nemusím trávit mnoho času v autě. My s ženou do práce můžeme jezdit na kole, děti mohou do školy chodit pěšky. Nedávno jsem byl po letech na třídním setkání spolužáků . Když viděli, že jsem přijel na kole, dívali se na mne téměř se soucitem, že jsem to nikam nedopracoval, když nemohu přijet autem. Nechápali, že to je má volba pohybovat se po městě kolmo a nesedět za volantem. V hlavách mnoha lidí je auto demonstrací společenského statutu a měřítkem úspěšnosti. Ale tak to není. Bydlím ve městě. Zvolil jsem si město pro život svůj a mé rodiny. Město má veškerou potřebnou vybavenost. Podniky, školy, zařízení pro sportovní vyžití, zájmové kroužky, má divadla, kina, zdravotnická zařízení, parky, řeky. Má volba nebyla periférie, protože jsem městský člověk se vším všudy. Chci své město užívat. Izolovaný život za plotem na kraji města mne neláká. Nechtěl bych své děti ráno v garáži posadit do auta a v koloně pomalu projíždějících aut je každodenně vysazovat před vchodem do školy. Kde mají jaký pohyb? Co po cestě do školy vidí a prožijí? Jaké kontakty mohou navazovat? Jaké podněty zažívat? Vždyť je tím o mnohé připravím. Chci je vést od mala k samostatnosti. K tomu patří i cesta do školy, kterou absolvují sami, autobusem nebo pěšky. Vidím v tom velké pozitivum města.”

MF DNES/ 14.6.2013 / Lukáš Marek

1 komentář:

  1. Bohužel současný stav v oblasti koncepčního plánování ve městě zcela chybí. Bohužel na městském úřadě tuto základní činnost nikdo nevykonává. Při výši ceny za strategický plán se obávám, že se bude jednat o materiál plný obecných prohlášení, kterých lze stáhnout z internetu nemomezeně a tyto obecné poučky budou bez vazby na vlastní město a jeho potřeby. Provázanost na územní plám bude nejspíš minimální a v budoucne nějspíš žádné, protože současný stav územního plánování vě městě je katastrofální (nekoncepční pořizování řady změn, kdy je dána přednost investorovy před koncepčním řešení, chybné "překlápění" současného územního plánu do "nového", které povede k jeho zrušení KÚ nebo KS, resp. NSS). Věřím však, že vedení města si tento tristní stav uvědomí, a že konečně pochopí, že v oblasti koncepčního plánování je potřeba začít jednat a učinní k tomu příslušné kroky.

    OdpovědětSmazat