4. 8. 2013

Moderní Budějovice 08 / MF DNES


Mariánské náměstí by mohlo být jedním z nejvýznamnějších veřejných prostorů v Budějovicích. Mělo by propojovat historické centrum a potenciálně jednu z nejlepších ulic ve městě, kterou honosně nazýváme Pražská třída. Už desítky let ale tuto svoji funkci neplní a otázkou je, jak dlouho tento stav potrvá. Je poměrně zvláštní, že mu stále říkáme naměstí, když je to mnohem více křižovatka, parkoviště a mezi tím takzvaná „městská zeleň“, jejíž využití je velmi problematické.

Pokud bychom snad chtěli získat představu o budoucnosti této části města, tak nejlepším způsobem je vypsání ideové architektonické soutěže, která by mohla odpovědět nejenom na urbanistické, ale i sociologické, ekonomické a dopravní otázky. Jakákoliv dostavba by především znovu definovala uliční čáru, hmotu chybějícího bloku, podíl vydlážděné plochy a podíl případného parku. Celému prostoru by tak vrátily urbanistické souvislosti a měřítko. Takový záměr má dvě základní otázky a sice, co se postaví a kdo to zaplatí.

Protože se jedná převážně o městský pozemek, bylo by logické, kdyby zde vznikla budova přístupná veřejnosti a reprezentující nadčasovou společenskou hodnotu, podobně jako je tomu například u muzea na Senovážném naměstí. V kontextu Budějovic by se mohlo jednat o novou knihovnu nebo divadlo, což byl koncepční záměr v době minulého režimu, který se tenkrát nepodařilo realizovat. Obe dvě funkce by dokázaly oživit i sirší okoli a povznesly by společenskou prestiž celého města se všemi ekonomickými dopady, což je strategie jakou dnes používá například Linec. Je tedy zajimavé, že v okamžiku, kdy se objevil záměr na koncertni a kongresové centrum, tak ho tehdejší radní odsunuli na periferii, kde pan architekt Kaplický navrhnul takzvaneho „Rejnoka“. Ten má objem, který by se na Mariánské naměstí velmi dobře vešel, samozřejmě v jiné podobě. Podle mého názoru to byla strategická chyba, protože místo ve Čtyřech Dvorech plně nevyužívá jeho potencial a ovlivní jeho dlouhodobý úspěch.

Druhou variantou je spolupráce se soukromým investorem na komerčním projektu. Ten má ovšem úplně jinou představu o návratnosti investice a v tom případě by město mohlo alespon definovat podmínky, za kterých by bylo ochotno tento pozemek prodat nebo pronajmout. Před několika lety vznikla studie obchodního domu, což je funkce, která do centra přirozeně patří, navíc zaručuje profit a tak se nelze velkému zájmu investorů divit. Výměnou za stavební povolení by ale magistrát měl požadovat nějakou přidanou hodnotu, ať už ve formě využívání části objektu pro potřeby města, veřejného parkingu nebo úpravy okolniho prostoru. Variantou by pak byla i dostavba podle parcelní regulace historického bloku a nemusela by tak vzniknout jedna obří stavba, což má také řadu výhod. Taková spolupráce k oboustranné spokojnosti se u nás zatím moc nedaří, ale jako obvykle najdeme inspiraci hned za hranicemi.

V německém Pasově před několika lety řešili prakticky stejný problém, kdy pozemek podobné velikosti v centru města mezi historickou částí a nádražím vypadal vpodstatě stejně jako v Budějovicích. Po několikaletém rozhodování a veřejné diskusi došlo k poměrně radikálnímu zásahu, demolici několika budov včetně povrchového parkoviště. Na uvolněném pozemku pak vznikly obchodní domy, jejichž architektonická kvalita sice neni nijak vyjímečná, ale mnohem důležitější je, že jejich hmota vytváří kvalitní městský prostor. Jsou zde příjemné ulice, náměstí a parky, které mají přirozené měřítko chodce. Tato podoba Passau Neue Mitte se tak těší velké oblibě a okamžitě se stala naprosto přirozeným centrem nového města, které díky tomu opravdu žije a mohou se zde odehrávat některé aktivity, které do sousedniho historického jádra nepatří.

Jak je vidět, tak možností máme několik. Otázkou je, zda to máme zkusit tady a teď, anebo přenechat odpovědnost na další generaci. Pravdou je, ze v situaci, kdy takřka neexistuje veřejná debata o strategické vizi a rozvoji města mezi architekty, politiky a obcany, je pravděpodobnost dobrého výsledku velmi malá. Jenomže nějak a někdy se začít musí, protože bez konkrétních návrhu se nikam nedostaneme a to parkoviště tam bude dalších 60 let. Pak bychom ho ale neměli nazývat Mariánské náměstí ... 

Mirek Vodák / MF DNES 31/5/2013 - V desetidílném seriálu MF DNES zaznívají názory architektů či studentů architektury na veřejné prostory v Českých Budějovících. Představuje zaprvé vize a studie konkrétních staveb a zadruhé přístup k architektuře veřejného prostoru. Na blogu CBArchitektura je původní text doplňen o další fotografie a grafiku.

2 komentáře:

  1. Tak Rejnok, proč ne, souhlas, logicky je jeho místo na Mariánském a ne na periferii. Klidně by tam mohl být i pouze park s letní restaurací, podobně jako před 100 lety. Ovšem když není odvaha ani na realizaci autobusových pruhů a eliminaci aut v těchto místech, jsem dost skeptický

    OdpovědětSmazat
  2. Také patřím k těm, kteří by Rejnoka rádi spatřili v centru ČB. Pojedu-il do města po oné Pražské třídě a představím si tu gradaci již nějak fungujících městotvorných staveb a prostředí završené Rejnokem, pak je to sice zčásti má utopie, ale tak nějak by to mohlo fungovat i působit dobře. V kasárnách ve Čtyřech Dvorech má vzniknout subcentrum a nikoli centrum města. I proto tam podle mě Rejnok ideově nepatří. Je mi trapné, že musím stále takto polemizovat nad stavbou, která vznikla po konkrétní místo.

    OdpovědětSmazat