4. 1. 2012

133 krát 133 metrů má naše náměstí


Ani nemusím říkat jeho jméno a vy určitě víte, které to je. Žádné jiné podobné tu totiž nemáme. Renesanční podloubí, radnice a kašna patří svým měřítkem k největším v zemi. Od kolegy architekta jsem slyšel názor, že je tak velké, až si s ním budějčáci neví rady. Asi má pravdu, jinak bychom na něm nedělali parkoviště.

Prostor náměstí a jeho rozměry jsou stejné už přes 700 let. Co se však mění, je funkce a vzhled domů, které ho lemují. Gotiku nahradila renesance, později baroko a klasicismus, ve 20 století pak funkcionalistická Spořitelna a historizující hotel Dvořák. Malou centrální kašnu nahradil majestátní Samson, kočičí hlavy pak dlažba od architekta Pavla Janáka. Historické tramvaje byly zrušeny, stejně jako stromořadí. Snad jen bludný kámen je pořád na svém místě. Je vidět, že ten prostor unese spoustu zásahů a pořád patří k nejlepším ve městě. Je to jakýsi parádní obývací pokoj města, kde se spontánně a naprosto samozřejmě sejdeme, když o něco jde. Na vánoce, u hokeje nebo revoluce.

18000 metrů čtverečních je na první pohled dost místa a skvělý potenciál veřejného prostoru pro živé centrum města. Jenomže to bychom s ním museli umět pracovat. Když si totiž spočítáme plochu, kde jezdí a parkují auta, rázem se dostaneme na polovinu tohoto čísla. Největší čtvercové náměstí ve střední Evropě”, jak s oblibou říkáme, se nám scvrkne na plochu 6 parcel pro rodinný dům.

Asi 90 procent lidí na náměstí přijde pěšky a pouze zbytek přijede autem. Pro těch 10 procent v autech je dlouhodobě vyčleněno 50 procent plochy. Proč tahle preference? Proč se politici bojí alespoň jednou za týden, jednou za měsíc, jednou za rok tohle změnit? Proč na to neexistuje ekonomická a sociologická studie jako podklad pro případnou architektonickou soutěž?


PS. Není to o striktním zákazu vjezdu, ale o rozumné regulaci kruhového objezdu s parkovištem, na což jsme ten prostor degradovali. Můžeme to udělat hned a nestojí to ani korunu. Ne proto, že to tak funguje v Kodani, Amsterdamu, Grazu nebo Innsbrucku, ale protože to dává mnohem větší smysl. Po revoluci se architekti nepodíleli ani na dopravním řešení, ani na konceptu osvětlení, ani na výběru mobiliáře a dalších "okrasných" prvků. Na všechny tyto zakázky sice proběhlo standartní výběrové řízení, ale bez vzájemných souvislostí a celkového konceptu. Neexistuje žádná regulace vzhledu venkovních zahrádek a svítící nápis Casino naproti radnici nás posouvá na hodně daleký východ. Ono to prostě nějak dopadne ... / Mirek Vodák


Žádné komentáře:

Okomentovat